Intimní osvětlení

Filmy českej novej vlny som zažíval v reálnom čase a dodnes ich mám rád. Pričom radšej Formana s Papouškom a Němcom, než Juráčka s Passerom a Chytilovou. Po desiatkach rokov od premiéry stratilo aj Intimní osvětlení pre mňa svoje pôvodné čaro a jednu hviezdičku. Má síce všetky atribúty novovlnných filmov, ale aj množstvo hluchých miest, zlej hudby a chýbajúce vyznenie. Na niekoľkých pasážach sa dá dobre zasmiať, Ondříček osvedčil svoje majstrovstvo a tri hviezdičky film nezatracujú, iba ho radia medzi vysoko nadpriemerné filmy. (26.11.2011)

Scénář: Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Václav Šašek .. Trpký český film s povedenou venkovskou atmosférou. Dosti zábavná je například scéna v níž si všichni přehazují kuřecí stehýnka.. (30.03.2005)

Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. (24.01.2010)

Česká nová vlna rozhodně není období, které bych miloval, ale musí se uznat, že vznikly filmy, které jsou lidské, ale přitom v sobě mají i něco, co dovedou říct, ať už o tom, jaký byl/je český člověk, jaká byla společnost, anebo jak málo nám někdy stačí k tomu, abychom každý den vstali a prostě to nezabalili. (31.07.2017)

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.)  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno.  (28.10.2023)