Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Otakar Brousek st. (rozprávač), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (viac)Epizódy(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(viac)Recenzie (248)
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Pomalý francouzský venkov, hlavní hrdinové - studovaní a moudří pánové v nejlepších letech, jako kontrast k nim prostí venkované, co mají v hlavách jen to, s čím se narodili. Oba hrdinové létají v oblacích, přitom se fyzicky pohybují ve velmi omezených až stísněných prostorech, jak nádherný obraz doby vzniku filmu. Vlídný a laskavý humor, moudrost servírovaná mezi řádky, zkrátka skvost české normalizační tvorby. ()
Jaroslav Dietl, Miroslav Horníček a Jiří Sovák, to je záruka dobré zábavy. Celé je to postavené na dialogu pana Bouvarda a Pécucheta. Hodně mi to připomíná rozhovory Werich x Voskovec nebo Werich x Horníček. Jaroslav Dietl napsal výborný scenář, který jistě pánové Horníček a Sovák vylepšili svým komediálním talentem a improvizací. Mám tenhle seriál prostě rád. ()
Jeden větší Don Kichot než druhý. To je fakt. Tito dva chlapící mi moc k srdci nepřirostli, proto jsem si k nim nikdy pořádně nenašla cestu. A to se tu sešli dva mistři českého televizního humoru. Určitě jim to bylo napsáno přímo na tělo. To je mi jasné. Knižní předlohu jsem nečetla a ani mě to neláká. Tohle nebyl úplně můj šálek kávy. ()
Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... ()
Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (38)
- Písaři si povídají: „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků.“ „S knížkou?“ „Ne, bez knížky, jsem to vystříhal, byl tam cizojazyčný text.“ „Jak se to jmenovalo?“ „Kámasútra.“ Kámasútra je o jiném druhu cvičení, jedná se o starověký indický text pojednávající o lidské sexualitě, překlad je „Poučení o rozkoši“. (sator)
- Pánové Miroslav Horníček (Pécuchet) a Jiří Sovák (Bouvard) do dialogů nenápadně zabudovávali jména hereckých kolegů, tvůrců seriálu i svá. V epizodě Dědictví (1972) po odchodu z kanceláře notáře Tardivala (Soběslav Sejk) říká Pécuchet: "Koukal jako vejr." Bouvard: "Já bych řekl spíš jako Sejk." (u DVD v podtitulcích chybně "jako srnka"). V epizodě Divadlo (1972) při ranní diskuzi u snídaně o díle Alexandra Dumase říká Pécuchet: "Prosil bych taky čálek šaje, ano?" (Miloš Čálek - vedoucí výrobního štábu). V epizodě Tělocvik (1972) při radě o způsobu hubnutí doporučuje Pécuchet: "Naopak jíst! Ovšem tedy velice střídmě, do polosyta, jak říká profesor Schmitzer (skutečné jméno Jiřího Sováka), odborník na dietu." (myslitull)
- Přítomnost grafika Vratislava Hlavatého v posledním díle nebyla náhodná, byl totiž vzduchoplavec, respektive držitel první balonové licence pro létání v Československu. A protože díl končí tím, že balon unáší oba písaře do neznáma, byl to on, kdo let řídil. (sator)
Reklama