Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Otakar Brousek st. (rozprávač), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (viac)Epizódy(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(viac)Recenzie (247)
Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. ()
To je učiněná poezie... Miluju Horníčkův humor a stejně tak Sovákovo bravurní herectví. A dát právě tyhle dva dohromady jakožto ústřední dvojici, to byl geniální tah režiséra Roháče. A věřím, že pak už ani nebylo třeba moc režírovat, ti dva museli improvizacemi přímo sršet... No řekněte, nechtěli byste prožít důchod přesně tak jako pánové Bouvard a Pécuchet? ()
Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI. ()
Zdálo se mi, že několik dílů trvá, než se Horníček se Sovákem dostanou do formy, ale pak to stojí za to. Myslím, že se jim nakonec ani ze statku nechtělo. Je to svůdný typ existence- dost peněz, pití,jistá obživa- ideální platforma na vymýšlení blbostí. No a to je též ideální prostředí pro Sováka a Horníčka. 80% ()
"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." ; "To je zajímavé.. šalvěj, vypadá úplně jako konopí" "ale vždyť to je konopí!" "to je konopí?? to je zajímavé, vypadá úplně jako šalvěj".. A mnohonásobně víc perel je v tomto pro mě nejskvělejším českém seriálu. VELKÁ INSPIRACE JAK STRÁVIT PODZIM ŽIVOTA. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (39)
- Stájník Michal (Josef Dvořák) zde paroduje Erbenovu „Polednici“. Není moc pravděpodobné, že by český básník dorazil do Francie 18. století v českém překladu. Nicméně český divák, který v době natáčení seriálu chodil do divadla Semafor, poznal, že Dvořák zde zahrál úryvek ze hry „Kytice“, ve které hrál svou slavnou roli polednice, v ještě slavnější hře. (sator)
- Jiří Sovák (Bouvard) na vznik seriálu vzpomínal: "S Horníčkem se znám od vojny. Největší práce, kterou jsme spolu dělali, byl seriál Byli jednou dva písaři. Psal to Jaroslav Dietl, ale vymyslel Horníček, ten nápad, že bychom tuto klasickou předlohu spolu mohli dělat. Dietl, protože nás oba znal, jeho myšlenku přijal a řekl, že bude rád vystupovat v roli opisovače, že udělá jen takovou 'psí boudu', do který si my dva vlezeme a tam budeme dělat všechno, co budeme chtít. Byla to velice šťastná myšlenka. (...) Vzali jsme to všichni za správnej konec, jak lze soudit i ze srovnání s francouzským filmem podle téže předlohy." (NIRO)
- Když oba písaři sledovali dalekohledem hanbaté slečny, viděli je hlavou dolů. Je to tak správně, protože objektiv astronomického dalekohledu vytváří vždy obraz stranově i výškově obrácený. (sator)
Súvisiace novinky
Věra Tichánková 1920 - 2014
Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (viac)
Reklama