Byli jednou dva písaři

Dle mého jeden z nejlepších seriálu jaký kdy v českém prostředí vznikl. Tento klenot české filmografie těží především z hereckých výkonů pánů Herců Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka, kteří se neuvěřitelným způsobem doplňují a dokazují, že vtipný seriál může stát na inteligentním humoru, což již z dnešní generace herců umí málokdo. Samozřejmě velkou zásluhu na úspěchu má i excelentní Jaroslav Dietl, který se v dnešní době rádoby rychlokvaškových seriálu musí otáčet v hrobě. (04.02.2009)

"Od Vás to, příteli, vyznělo jako ironická glosa!" Noblesní zábava pánů Horníčka a Sováka dokáže naprosto zapomenout na současný moderní svět, přičemž i oni byli jeho "objevitelé" :-) "Co je to kotel? Určitá plechová deformace." Kniha Gustave Flauberta a následný scénář Jaroslava Dietla a obou hlavních protagonistů stvořila neskutečné množství bláznivých situací a z nich vzniknuvších elegantních hlášek. "Promiňte, zčuchli, to jsou výrazy!" (03.09.2017)

Tento seriál mám nesmazatelně přiřazen k nedělnímu dopoledni. Vždy potěší a pohladí na duši. Inteligentní humor, naprosto geniální herecké představení obou hlavních hrdinů a jejich úžasné improvizace, to vše doplněno i o dobrou práci ostatních herců, ze kterých bych vyzvedl Jaroslava Moučku. Co se týče počtu epizod, já jsem přesvědčen, že dobrý seriál (sitcomy teď pomíjím) má mít jasnou a ucelenou koncepci a za strop považuji dvacet možná třicet dílů, takže v tomhle směru mi Dva písaři vyhovují. (19.10.2011)

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Pomalý francouzský venkov, hlavní hrdinové - studovaní a moudří pánové v nejlepších letech, jako kontrast k nim prostí venkované, co mají v hlavách jen to, s čím se narodili. Oba hrdinové létají v oblacích, přitom se fyzicky pohybují ve velmi omezených až stísněných prostorech, jak nádherný obraz doby vzniku filmu. Vlídný a laskavý humor, moudrost servírovaná mezi řádky, zkrátka skvost české normalizační tvorby. (22.06.2011)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)