Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Otakar Brousek st. (rozprávač), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (viac)VOD (1)
Epizódy(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(viac)Recenzie (248)
Opravdu jeden z nejlepších (pokud ne úplně top) seriálů, které na našem území vznikly. Předlohu jsem nečetl, ale ze skazek tu i onde ji seriál minimálně humorem předčí. Je to samosebou výbornou ústřední dvojicí, která se tak bravurně doplňuje, že divák opravdu netuší, co bylo původně ve scénáři a co si pánové Sovák a Horníček právě vymysleli. A také nádhernou poetikou francouzského venkova (ve skutečnosti Trojanův mlýn v Tichém údolí v Praze). Až mi zatrne u srdce, když se Bouvard a Pécuchet naposledy vzdalují v balónu neznámo kam a já vím, že už je nikdy nespatřím... ()
Kdyby mohl každý takhle prožít důchod, nestály by fronty důchodců před lékárnami, nenadávali by na poplatky za položku na receptu a neremcali proti 30 Kč u lékaře. Proč? Protože by žádnýho felčara nepotřebovali. Nádhernej seriál se scénářem, za který by se měla udělit Nobelovka, protože nemá obdoby. A duo Horníček-Sovák vstoupilo do filmové Valhaly. Plné hodnocení nechám na důchodový věk, protože pak si budu seriál pouštět od rána do rána. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Pomalý francouzský venkov, hlavní hrdinové - studovaní a moudří pánové v nejlepších letech, jako kontrast k nim prostí venkované, co mají v hlavách jen to, s čím se narodili. Oba hrdinové létají v oblacích, přitom se fyzicky pohybují ve velmi omezených až stísněných prostorech, jak nádherný obraz doby vzniku filmu. Vlídný a laskavý humor, moudrost servírovaná mezi řádky, zkrátka skvost české normalizační tvorby. ()
Tento seriál mám nesmazatelně přiřazen k nedělnímu dopoledni. Vždy potěší a pohladí na duši. Inteligentní humor, naprosto geniální herecké představení obou hlavních hrdinů a jejich úžasné improvizace, to vše doplněno i o dobrou práci ostatních herců, ze kterých bych vyzvedl Jaroslava Moučku. Co se týče počtu epizod, já jsem přesvědčen, že dobrý seriál (sitcomy teď pomíjím) má mít jasnou a ucelenou koncepci a za strop považuji dvacet možná třicet dílů, takže v tomhle směru mi Dva písaři vyhovují. ()
Bezkonkurenčně jeden z nejlepších seriálů, u něhož se dokážu bavit pokaždé když ho vidím. Seriál je naprosto nepřekonatelný už jen tím že spousta scén je čirá improvizace, což by dnes nebylo možné ( neexistují tak bravůrní herci aby dokázaly z jediné myšlenky vytvořit dokonalou scénu ) No samo že 5 plných. ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (39)
- Věře Tichánkové se dlouho nedařilo správně spadnout do díry, kterou písaři vykopali na dvoře. Když do ní spadla, jak režisér potřeboval, pořádně si natloukla. (Kulmon)
- V 7. díle (Divadlo), kdy si chce Rozálie (Klára Jerneková) půjčit román, Heřmanka (Věra Tichánková) jí říká, že páni jsou jen v nočních košilích, což působí jako nepřekonatelný problém. Rozálie ale pány v košilích už viděla, pana Pecucheta (Miroslav Horníček) dokonce velmi dlouho a zblízka, a to na konci 5. dílu (Likér). (vevi14)
- Jiří Sovák (Bouvard) na vznik seriálu vzpomínal: "S Horníčkem se znám od vojny. Největší práce, kterou jsme spolu dělali, byl seriál Byli jednou dva písaři. Psal to Jaroslav Dietl, ale vymyslel Horníček, ten nápad, že bychom tuto klasickou předlohu spolu mohli dělat. Dietl, protože nás oba znal, jeho myšlenku přijal a řekl, že bude rád vystupovat v roli opisovače, že udělá jen takovou 'psí boudu', do který si my dva vlezeme a tam budeme dělat všechno, co budeme chtít. Byla to velice šťastná myšlenka. (...) Vzali jsme to všichni za správnej konec, jak lze soudit i ze srovnání s francouzským filmem podle téže předlohy." (NIRO)
Reklama