Polnočný expres

tak jsem si udělal hezké páteční odpoledne na Febiu s Alanem Parkrem a tohle bylo první zastavení a hned nejlepší (dále PINK FLOFD: THE WALL a ANGEL HEART).. silný příběh na motivy skutečných událostí, excelentní Brad Davis v titulní roli (minula ho byť jen oscarová nominace, nechápu..) a to všechno.. Febiofest 2008 (02.04.2008)

.....Nejprve se chci zcela oprostit od tendenční knihy izraelského W. Hoffera, která byla z větší části předlohou pro scénář a záměrně popisuje protiislámské nálady a postoje. Samotné zpracování děje, zobrazení nálad, osob, hudební doprovod a celkové změny v chování života mladého drogového dealera je do posledního okénka v záběru mistrně odvedená práce. Spolu s P. Bonacellim, J. Hurtem a P. Jeffreym tvoří jeden velký obraz vězení, státu ve státě, pocity lidí před mříží a za ní, psychické trauma uvězněných, vznikající postupem let " továrnu na stroje". Moroderova hudba je citlivě vložena a na celkovém dojmu spolu s ostaními ruchy přidává na síle a působí přirozeně......... (13.11.2004)

Nejsem nijak význačným příznivcem vězeňských filmů, ale tahle expresní jízda se mnou řádně zacloumala. Parker vždycky věděl, jak působit na emoce a dokazuje to i v tomhle filmu. Fenomenální výkon Brada Davise, který mě zanechal přinejmenším u dvou scén téměř bez dechu. Bezchybná režie a silný příběh. Naprosto nechápu, proč je na první příčce zdejšího žebříčku Vykoupení z věznice Shawshank, když je ve srovnání s tímhle filmem o poznání unylejší, chladně racionálnější a rozhodně méně strhující. Hlasuju za Parkera, ať si klidně redemptoristi ze Shawshanku pochybovačně kroutí hlavami. Parker rules! (04.01.2010)

Až za mnou jednou příjdou mé ratolesti, že by toužily jet do Turecka, velmi ztěžka oddechnu, pomalým krokem se vydám do své filmové knihovny, vezmu malý disk s nápisem Midnight Express a vložím jej do přehrávače. Velmi bych se divil, kdyby se jim při závěrečných titulcích do té země ještě chtělo.... Ač Turci nejedí vepřové jsou to Pigs! 80% (12.10.2020)

Precizně odvedená filmařina, jako vždy skvělý vizuál doprovázený výtečnou zvukovou složkou. Mimořádně enervující jsou scény doprovázené tlukotem srdce. Od prvního momentu setkání Billyho s tureckou justicí rámuje Parker obraz stále tísnivěji. I přes zřejmou Stonovu snahu vykřičet do světa nacionalistické poselství o nadřazenosti amerického národa se Parkerovi podařilo přesunout problém do zevšeobecňující polohy. Turecko symbolizuje země, které jsou znechuceny americkou zahraniční politikou. Vyhlásit však USA válku by bylo nadmíru hloupé, minimálně kdyby ta válka byla zcela otevřená. Ovšem najít si obětního beránka v podobě jednoho amerického pitomce, který pašuje pár kilo hašiše, aby ho pak prodal se ziskem kamarádům, to je jiná. Turci vyhlašují Americe válku, dobře skrytou zrakům okolního světa. Billy se stává pěšákem ve válce, o níž ani netuší, že byla vyhlášena, pěšákem, který může být klidně obětován. Dostává trest naprosto nepřiměřený závažnosti svého zločinu. Amerika mlčí, bez skrupulí pozbyde svého pěšáčka, který má tím pádem jedinou šanci na přežití. Tou šancí je ta jediná osoba, na kterou se může spolehnout, tedy on sám. Když přijdou na řadu mocenské zájmy, cena lidského života rapidně klesá. (27.11.2018)