Hostia večere Pána

Farář pochybující, zraňující, neslyšící boha, farář člověk. Až má divák neodbytný pocit, že tenhle film je rouháním. Není jasně nalinkovaným poselstvím, není odpustkem, nezobrazuje dokonalost, naopak ukazuje lidskou malost, hledá lásku i pochopení tam, kde bychom to u takového filmu nečekali. Jediné, kde nepochybuje, je jasné sdělení o pravé bolesti, které zazní v kostelníkově závěrečném monologu. (09.11.2020)

Farář je silně nachlazen, bohoslužba se nemůže konat...teda, mohla by se konat, kdyby v kostele byl přítomen alespoň někdo...tedy ti, co mu zbyli, mrzák a citově ponížená nápadnice. Farář je silně nachlazen, jeho víra má virózu..."proboha" či "ježíšekrista", on snad pochybuje! I před člověkem, jemuž mohl holý život zachránit. Ten Bergman...tentokrát to nádherně "odnesla" Ingrid Thulin...její monolog vlastního dopisu, odhalující celou její duši, je opravdu nádherný filmový zážitek...přesto všechno mi toto hodnocení stačí... (08.04.2022)

Filozofujúci Bergman, asi najviac spätý s náboženskými otázkami, ktoré tu veľmi šikovne zapracoval do osobnej drámy človeka a jeho nemohúcnosti. Je veľmi zlé snažiť sa niekomu pomáhať, pokúšať sa o duchovnú útechu a pritom sám bojovať s vlastnými démonmi a v tomto boji navyše i prehrávať. To pôsobivo demonštruje vrchol filmu - obsažne brilantný dialóg farára s nešťastným rybárom (Max von Sydow). Deprimujúce, smutné, ťaživé, bezvýchodiskové a autodeštruktívne, nemohúcnosť v čistej forme - k sebe, k ostatným ľuďom, dokonca i k možnej láske. Zostáva len sebaľútosť a duševné martýrstvo. Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov (06.06.2016)

Pro mne jeden z nejlepších filmů nejen Bergmana, ale snad i světové kinematografie - vizuálně dokonalý, celistvý a vybroušený do posledního detailu. Samotný děj je až primitivně prostý, ale tak, že nenajdete ani jedno slovo navíc a ze stěžejních dialogů Vám naskakuje husí kůže - zvláště pastorův proslov ve škole je zdrcující. Přesto nejde o jednovrstvé vyprávění bez odboček a citací - režisér zde několikrát zcela otevřeně navazuje na Nietzscheho teze. Tohle je naprostá esence psychické bolesti, obraz chmurných a těžkých myšlenek. A také film, který mne pokaždé stejně hluboce raní. (28.11.2006)

Za lasami za gorami za dolinami, v oblasti Götaland, žil Farář Thomas trpící kašlem. Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje, se podrbal na hlavě a pravil: "Má žena po smrti jest. Musím přehodnotiti své priority, které zaprášené zdají se býti.". I šel za maestrem Ingmarem Bergmanem, který pod slibem nezměrné úcty, slíbil pánovi, jehož tuberculum se značně zhoršilo, že o něm natočí film. Filozofické dílo, o Hostech Večeře Páně, se stalo zázrakem, avšak jeden člověk žijící v České republice se postavil a řekl: " Uzřel jsem, viděl jsem, usnul jsem!". Jeho názor byl vskutku ojedinělý. "Švédská zima je paráda, avšak být hodinu a půl uzavřený v kostele se svým svědomím, to jest VIP jízdenka do Bohnic." Lidé se vzbouřili proti tomuto českému divákovi a nařkli ho ze sodomie, někteří ho omilostňovali, prý snědl zkaženou hostii. Bergman stál mimo dav, u mírně zasněženého keře a s přáním hezkého dne ukázal směrem k divákovi prostředniček na němž bylo napsáno: Pochválen buď Ježíš Kristus!. (15.07.2009)