Hudba v temnotách

Na počátku své tvorby Bergman zpracovával témata partnerských vztahů se sociáním aspektem. Rozpory postav ještě nejsou tak vyhrocené, objevují se poetické motivy, záběry jsou čisté, ale nenajdeme tak často promyšlené kompozice, jako v pozdější tvorbě. Píběh sám je prostinký, až by se dalo říct, že zavání čtením pro dívky a paní. (09.10.2015)

Reziser Ingmar bergman je pre mna znamy hlavne tym, ze vo filmoch casto riesil partnerske vztahy a hlavne nabozenstvo. Tuna ide vyslovene o partnersky vztah. Rezisersky to este dost balancuje, dialogy su na urovni, len Bergman ako reziser by takymito socialnymi agitkami asi v zivote neprerazil - napokon, jeho prve filmy zo 40. rokov sa pravom dodnes povazuju za ciry priemer : 65 % (25.07.2020)

"Jediné, na co si z natáčení vzpomínám, je, že jsem si bez ustání říkal, že to nesmí být nudný film a musí bavit. Žádné jiné ambice jsem neměl." Pro mě asi nejoblíbenější Bergman ze čtyřicátých let (záměrně neříkám nejlepší). Úvodní sen patří k jeho vrcholným vizuálním okamžikům (obří oko, kovadlina, nahá žena v akváriu). Samotného režiséra můžete vidět v závěru, jak čte ve vlaku noviny. Premiéra proběhla ve Stockholmu dne 17. ledna 1948. (04.05.2021)

Motto: "Nebudeme nešťastní. To jsme jenom bez sebe." Čtvrtý a podle mého názoru nejslabší Bergmanův film ze čtyřicátých let (neviděl jsem Loď do Indie), ale nikoli slabý natolik, aby mu bylo třeba ubírat absolutní hodnocení. Z přehnané kritiky mě vždy vrátí na zem, když si uvědomím, co se točilo tehdy, a hlavně, co se točí dnes. Přestože se adaptace stejnojmeného románu Dagmar Edqvistsové (scénář napsal Bergman spolu s ní) může zdát přeslazená, Ingmarův fanoušek rozhodně nezapláče. Příběh osleplého klavíristy Bengta Vyldekeho, kterého ztvárnil osvědčený Birger Malmsten, je poctivě vystavěn a herci hrají tak, jak od Bergmana čekáš. A i scénář, tentokráte chudičký, nabídne správné bergmanovské chvilky - ať už je to úvodní pasáž spolu se surrealistickým snem nebo bloudění na nádraží. Jako u jiných Bergmanových filmů té doby lze očekávat jak sociální dimenzi ("Ubozí se mají spojovat. To je to, co říká Ebbe."), tak závěrečný happyend. V epizodní roli houslisty Klassona vystupuje starý známý Gunnar Björnstrand a jakožto "muž ve vlaku čtoucí noviny" (podobně jako v pozdější Žízni) prý sám režisér. Hudba v temnotách je taky první a na dlouhou dobu poslední (do Úsměvů letní noci o osm let později) Bergmanův film, který měl výrazný mezinárodní přesah. V Laterně magice o tom Bergman píše: "Můj čtvrtý film měl díky moudrosti, péči a trpělivosti Lorense Marmstedta skromný úspěch. Marmstedt byl producent tělem i duší, který za své filmy bojoval a žil pro ně od scénáře až po propragaci. To on mě naučil dělat filmy." Jak již zde uvedeno, v Benátkách roku 1948 bojovala Hudba v temnotách o cenu za nejlepší film (předchůdce Zlatého lva). Každý si může vyhledat s kým tehdy prohrál, kdo však nechce, pak ať slyší, že to byla tragédie muže, který se nedokázal rozhodnout. Asociace: Přístavní město, Vězení (20.05.2013)

Osleplý mladík Bengt se zamiluje do služky Ingrid. Cesta ke spokojenému vztahu je však dlážděna třídními rozdíli. Aby se ti dva mohli dát dohromady a lépe se pochopili, musí si nejprve projít cestou toho druhého. Hlavně ze začátku je tu pár scén, které napovídají budoucí režisérovo směřování. Snová montáž je bergmanovskou odezvou surrealismu (mnohem syrovější než ta hitchcockovsko-dalíovská v Rozdvojené duši), postavy se ztrácí v ostrých kontrastech světla a stínu (párkrát jsem si vzpomněl na Personu) a přinejmenším ta výchozí situace působí podobně bezvýchodně jako ty z nejslavnějších Bergmanových filmů. Jenže pak se do toho přidá romantický motiv obtěžkaný naivními myšlenkami o socialismu a celá atmosféra začne směřovat trochu jinam než napovídá začátek. Je to ale Bergman a vskutku jsem se od začátku do konce nenudil. Tam kde by normálně člověk vrtěl hlavou zaujme tu nápadité záběrování kamery, onde zas dobrý herecký výkon. Doporučit tento film někomu, kdo Bergmanovu tvorbu ještě moc nezná, bych si tedy nedovolil. Pokud Hudbu v temnotách nechcete rovnou odsunout do škatulky naivních romantických příběhů, měla by se hodnotit v kontextu pozdější autorovi tvorby. V takovém případě je to velmi zajímavá podívaná. (04.10.2007)