Smrtonosná pasca 4.0

John McClane je zpátky a drtí všechno co mu stojí v cestě, i to co mu v ní nestojí. Takovej drsňák prostě Bruce Willis ve svý kariéře snad ještě nebyl, sice sem to od toho čekal, ale že mi Bruce takhle na starý kolena naloží, tak to teda ne. Hned od začátku Wiseman divákovi šlehne do ksichtu jednu z nejlíp propracovanejch, nabušenejch a nejreálnějších akcí, co sem kdy viděl. To byl takovej masakr, že se to nedalo ani vydržet a do toho ještě cyberdrsnej Willis hláškuje.Člověk si pak řekne, jo jasně, všechno naládoval na začátek a je po prdeli, ale vono hovno, jede se dál a ve stejným stylu, možná už by se dál dalo trošku polemizovat o reálonosti akce, přece jen sou to fakt kaskadérský kousky, ale to filmu fakt neubírá, krom toho Willis pak všechno zachraňuje humorem a sledovat jak tam zase po několika letech Bruce všechny řeže, jako drsnej flojd McClane je pastva pro oči a pro mě nadpozemskej zážitek. Nicméně musim uznat,že Die Hard 4, se příběhem sune trošku k novodobýmu klišé, v podstatě obě zápletky jsou mírně, jak bych to řek, asi zastaralý nebo hodně používáný, působí to trošku kontrastně s přechozíma dílama, ale to mi fakt zakzit náladu u takhle velkolepých jatek nedokáže. (30.06.2007)

Když už se John vrátil, tak s pořádným rachotem! Trailery naznačovaly mnohé a Len Wiseman se nakonec pochlapil a získal bobříka explozí, bobříka hlášek a bobříka odvahy. Když odhrnete digitální filtry z obrazu, spatříte opět toho starého dobrého Johna McClanea. Přibylo hlášek, ubylo vlasů, ale pořád se zatraceně snaží odvádět tu nejlepší práci. Občas si rýpne do předchozích dílů, podiví se nad těmi technologickými hejblátky, které musí rozstřelovat nacimprcampr, ale už po pár minutách zjistíte, že se nic nezměnilo, ať už jde o uhlazeného Olyphanta v černé košili od Gucciho, kung-fu mrchu Maggie Q nebo francouzského spider-boye Cyrila Raffaelliho (je absolutně vynikající, snad si ho některý z producentů všimne... takového protivníka John potřeboval), vyprovodí je McClane s úsměvem na rtech, hláškou v rukávu a nábojem v komoře. Funguje to skvěle, je to našlapané a během dvou hodinek budete tak-tak popadat dech. Určitě vás napadne, že už to není jako za starých dobrých časů... ne, není... 80. léta jsou pryč, 90. léta jsou pryč, ale tohle taky není špatný a já věřím, že naši potomci budou jednoho dne mluvit úplně stejně o naší filmové éře... Lepší už to nebude, smiřte se s tím, oslavujte a vězte, že série zůstala tam kde je... na vrcholu akčního žánru. (26.06.2007)

Len Wiseman, ten eklektický a bezduchý upíří synek a John McClane? Děláte si legraci? To ne! Leda že by... Bruce Willis měl životní formu a Len si udělal legraci z toho, co svými dvěma dosavadními filmy ztělesňoval – z hypermoderní akčňárny. Nuže, zázraky se dějí. Die Hard 4.0 je přesně takový akční koktejlek, jaký ho staromilci rádi popíjejí. Explozivní, ironický, duchaplný... okouzlující a strhující. Čím to? Popořadě: Willis má životní fazónu a jeho John by film utáhl, i kdyby byl scénář o třídu slabší. Scénář není o třídu slabší, je přesně tak řídký, jak je potřeba. Wiseman si na nic nehrál a natočil film bez zbytečných moderních obezliček, se zaujetím a jasnou vizí. Postaru, ale strašně strašně svižně. Timothy Olyphant je záporák k pohledání. Dokonalá kontradikce oplešatělého detektiva, chlapík, který si krví ruce nešpiní, ale používá vymoženosti moderního světa. Toho světa, který se stane smrtící arénou, v níž se stárnoucí detektiv, poslední mohykán svého druhu, utká s modernitou. Neobejde jí, neprotančí kolem ní s elegancí mistra kung-fu, nepodvede jí hackingem či nadpřirozenými schopnostmi, on jí rozčísne pěstí, kulkou, prostě chlapskou silou, na kterou jsme od Johna zvyklí. Detektiv NYPD se s moderním světem nechce kamarádit, on si proklestí cestu z bodu A do bodu B, hláškuje jako za mlada (a více), bruslí skrz nabušené a dechberoucí akční sekvence, obrňuje se klišé a patosem "dobrých poldů", který k 80. letům neodmyslitelně patří. Die Hard 4.0 je závan starých časů, poctivá filmařina s hrdinou, který je loser (a proto cool), s hrdinou, který je se vší hi-tech kulturou tak dokonale nekompatibilní, že připomíná vzteklého Dona Quijota. Narozdíl od toho Cervantesova ale větrné mlýny srovná se zemí, zkrvavený nasedne do ambulance a odjíždí kamsi do hollywoodského zlatého fondu. Dokonale osedlaný žánr, který jsem osobně považoval za krávu hnanou na porážku.Yippee-ki-yay, bastard! (30.06.2007)

Len Wiseman autor Underworldu, průměrné krvavé střílečky, která sází na krásu Kate Beckinsale v latexu, se ujal režie jednoho z nejočekávanějších akčních filmů tohoto roku. Bruce Willis zase jednou zapomněl, že hraje ve filmech pochybné kvality, za které ale dostává slušně zaplaceno a vrátil se do první ligy a návrat je to úchvatný. Už od traileru bylo patrné, že film nezůstane za svými třemi bratry pozadu a předvede akci, kterou každý fanoušek Johna McClanea chce vidět. Scénáristé vymysleli perfektní příběh, který je velkým krokem do 21. století. Na vše čemu Bruce Willis nerozumí dostal Justina Longa, v roli hackera, který nechtěně napomohl obrovskému hackerskému útoku na USA, který má za účelem zničit infrastrukturu a poslat USA do doby kamenné(to James Bond v Anglii asi zajásal...). Proti nim stojí ďábelsky namyšlený Timothy Olyphant, krásná Maggie Q a pár dalších nájemných vrahů. Obrovskou pochvalu si zaslouží akční scény. Z traileru polovička vypadalo jako velký průšvih (auto dopadající na jiná dvě, stíhačka s Brucem...), ale výsledek předčil moje očekávání. Len Wiseman akční scény spojil tak dokonale, že si nevšimnete jediné malé chybičky a budete pouze zírat. Po dlouhé době jsem viděl akční scény dělané naživo a ne s použitím stovek počítačových triků a musím říct, že takovéhle scény jsou pro mě stále lepší než cokoliv od WETY nebo ILM. Ani Bruce si nehraje na 20ceti letého začínajícího policistu a všechno dělá tvrdé, přímočaře a nějaké akrobacie se od něj nedočkáte(možná jen průletu sklem, ale to asi nechtěl...). Jeho souboj se zabijákem s akrobatickými sklony je úžasný a připomněl mi souboj Wolwerina s Death Strike z druhých X-menů. Die hard 4.0 je akční povinnost, která nesmí uniknout žádnému milovníkovi akce a já se těším na druhé shlédnutí a třeba se ta jedna hvězdička ještě najde. (08.07.2007)

Chudák John McTiernan se bude muset smířit s tím, že jeho kultovní jednička a v jistém ohledu přelomová trojka zůstanou ve stínu parádních sudých dílů. Když jsem kdysi v rozhovoru s Willisem četl, že se scénáristé při psaní inspirovali seriálovou 24-kou, netušil jsem, že se dočkám téměř její celovečerní verze. McClane má problémy s dcerou, postupuje při vybíjení padouchů téměř přesně podle jejich hierarchie - a je tak úžasným akčním hrdinou, že jsem nestačil zírat. A po unaveném třetím díle jsem čekal všechno, jen ne tohle. Hledal jsem ve čtvrté pasti spoustu nadhledu a fanouškovského pomrkávání, ale dostal jsem k tomu ještě Johna jako nezničitelného dinosaura, který bez servítek namlátí ženské a ještě jí přitom od plic zanadává. A divák má touhu mu začít nahlas fandit. Hrozba je tentokrát dokonale hrozivá a v jistých momentech až mrazí. Své k tomu dodává i lahůdkový Olyphant, jehož sarkastické poznámky plné vzteku mi zvedaly adrenalin a když McClaneovi říká, že mu zničí život a zabije jeho blízké, podvědomě jsem se v sedadle přikrčil. Když navíc funguje i spojení starého pardála s mladým, umírněným rebelem, je všechno tak, jak má být. V těch dvou hodinách se sice občas objeví až příliš klidná chvilka, ale i tak těch 90% musím přetavit na pět hvězd. Tenhle matador se za návrat stydět nebude. (03.08.2007)