Homolka a tobolka

Kdysi jsem třetí Homolky považoval za nejslabší díl, ale s každou reprízou se mi líbí víc a víc a dnes už je považuji za lepší než ty předchozí a svým způsobem dýchající na záda i jedničce. Možná je to tím, že nesází jen na dialogy a působí tak svižněji, možná jsou mi sedmdesátá léta bližší a tak je to pro mě mnohé ještě víc ze života, možná svou troškou přispěla i skvělá vedlejší Hrzánova linka s nucenou křečovitě organizovanou zábavou a nesnesitelně nadšeným Dytrichem. To vše pochopitelně jako přídavek k další výživné várce skvěle rozehraných situací, dialogů a hlášek. A jako bonus navíc Růžičková se svým nezapomenutelným striptýzem. (17.01.2012)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)

Poslední díl trilogie o rodině Homolkových je opět plný vtipu a po smutku není ani stopa. Celá rodinka si užívá zasloužené dovolené a zároveň se dohaduje s ostatními hotelovými návštěvníky. Pouze tento díl je barevný a nevím jestli mu to uškodilo nebo naopak. Herecké výkony jsou opět excelentní. Musím dodat, že celou trilogii doprovází hudba, která má spád a dobře se poslouchá. A i po více než 35 letech neztrácí filmoví Homolkovi nic ze svého kouzla... (15.09.2007)

Asi v 5 letech jsem měla tu čest zúčastnit se rekreace ROH v horské chatě Pochodeň. Homolka a Tobolka mi pokaždé evokuje tenhle můj zážitek z dětství (uvědomělý soudruh vedoucí - tady skvělý Stanislav Dytrich, kulturní referent, zábavné večery s hudbou, ťukání na otravné sousedy ve vedlejších pokojích - "Já už na Vás tluču půl hodiny a Vy furt nic, dyk to sou rány, nevíte, kdo při tom má spát? - No nevim. - No, já přeci. Hergot. Já! - A proč na mě křičíte, to ste ňákej inteligent?"...) Kdo nezažil, nepochopí :-) I třetí díl je moje srdcovka a to i díky přispění nových postav (Hrzán, Janžurová, Jegorov, Křesadlová). (21.01.2016)

Ani tenhle díl nezklamal. Na rozdíl od prvních dvou zde vystupuje dalko větší množství postav, dočkali jsme se také konečně barevného zpracování zasazeného do krásného zimního prostředí našich hor. Jinak nás ale nic nového nečeká, opět banální zápletka tantokráte postavená na vyměně pokojů, kolem které se v podstatě vše točí. Osobně tenhle díl řadím na druhé místo za jedničku, ale i tak mi nezbývá než smeknout... (19.12.2008)