Réžia:
Prakash KovelamudiScenár:
Kanika DhillonKamera:
Pankaj KumarHrajú:
Kangana Ranaut, Rajkummar Rao, Jimmy Sheirgill, Amyra Dastur, Amrita Puri, Brijendra Kala, Satish Kaushik, Lalit Behl, Hussain Dalal, Kanika DhillonRecenzie (3)
Veľmi dobrý kúsok, trošku mi to pripomínalo Andhadhum aj keď toto je z trochu iného súdka. Zaujímavé už samotnou hlavnou predstaviteľkou Bobby s duševnou chorobou. Prečo tomu tu dali prívlastok mysteriózny film nechápem, dráma to je svojou zápletkou a komédia, no áno vtipné okamihy tam sú... ()
Príbehy neustálej hry na mačku a myš mám obvykle rád, ale toto ma proste až tak nezaujalo. Ani neviem, ktorý z dvoch ústredných protikladov (Bobby vs. Keshav/Shravan) mi išiel viac na nervy. Samozrejme, zahrané to bolo znamenito, o tom sa nehádam. Ale tie postavy mi prišli nehorázne protivné! A celkovo mi nepasoval ten "vnútorný svet" Bobby - tie jej traumatické prízraky a kadejaké šváby na každom kroku. Možno by to bolo lepšie bez toho... Čo sa týka scenáru, tak kostra príbehu bola fakt nadpriemerná, akurát tie všetky okolnosti a postavy, to nebola moja šálka čaju. Aj preto len 2*. ()
Zajímavé, svojské, ujeté i zároveň dostatečně psycho s myšlenkou odkazující na nejznámější starověký indický epos. Vítejte do světa, jenž je díky „tak trochu jiné“ mysli hlavní hrdinky Bobby (K. Ranaut) vskutku „výživný“ a není jí po této stránce co závidět. Právě díky tomu bylo pro mě na mnohých místech její chování i značně otravné. Zápletku a celkový nápad hodnotím určitě na výbornou, rozhodně nepatří mezi tuctové záležitosti, se kterými se setkáte x-kráte v tom samém, či jen lehce pozměněném kabátku. První část mi připadala o mnoho lepší a tajemnější než následující dění po té „jisté“ události. Cítil jsem, že vše nadějné, včetně napětí posléze odešlo a už se nevrátilo. Naopak nám byly představeny ve větší míře různé vize pronásledující už tak ztrápený vnitřní svět Bobby (degradující dosavadní způsob vyprávění) a jako by to nestačilo, tak se k pádu přidalo i pozvolné vytrácení doposud tolik efektivního napětí mezi ústřední dvojicí. Právě v těchto okamžicích se počala dostavovat pozvolná, leč směrem k náplni vyprávění přímo úměrná a sílící nuda. Samotné finále bylo sic působivé, ale opět jsem pociťoval jakési neurčito a nezájem. K. Ranaut je dozajista dobrá herečka, ale mám s ní stejný problém jako s R. Rao. Ten spočívá v tom, že si k mnohým jejich ztvárněným postavám nedokáži vytvořit hlubší vztah. Zde se mi sešli pěkně oba naráz a s totožným výsledkem - odstup, nezájem. Hudba je situována spíše jako vedlejší a doprovodná k právě viděnému a příliš mě neoslovila. Hodnocení nebylo těžkou záležitostí a není jiné volby než přisoudit klasickou trojhvězdu. Můj šálek indického čaje to úplně nebyl, ale zkusit i jiné chutě není občas na škodu. ()