Tankový prápor

Výrazně horší než Černí baroni s hrubším humorem a méně sympatickými postavami, i když filmové řemeslo Olmer v tomhle případě nezapomněl. Funguje to jako sled více či méně vtipných příhod z vojenského života než jako snímek se silným příběhem. V mém případě se zamhouřenýma očima dávám tři hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Tak Baroni to nejsou, pokud jde o humor. Ale pokud jde o gumáckou buzeraci a zupáckou zkurvenou zelenou pakárnu, ze které se mi dodnes chce blít, když si na ní vzpomenu, je Tankový prapor mnohem autentičtější. Kdyby mě někdo měsíc před civilem, po dvou letech sraček a buzerace, řekl, že mi přidají ještě rok, asi bych vraždil. Dnes už smradi vědí hovno o tom, co byla vojna, ale tady je alespoň pěkná ukázka zelené reality. A souhlasím s tím, že bez Donutila a Skamene by to bylo úplně o ničem (05.01.2012)

Pokud by se měla Olmerova adaptace Škvoreckého knihy brát jako směrodatná, musela být vojna v letech padesátých děsná sranda. Tolik vysvítá z velice nepovedeného převedení knihy do filmu, která proběhla pod taktovkou "scénáristů" Olmera a Johna. Předloha byla nechutným způsobem redukována na "vtipné momenty z vojenského života" a střety prostých vojáků s tupým velením. Olmer se hodně snažil, aby natočil film, který bude vypadat jinak, než československá předrevoluční produkce, ale dělá to tak okatě (úvodní scéna v lese, výcvik s tanky), až se místy dotýká hranice trapnosti. Takhle se chováme k textům autorů, kteří jsou pro naši poválečnou literaturu sakra důležití? (10.03.2012)

Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva   úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové  armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.)   Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil.  Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.)  Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného  příběhu  (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka.    Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly,  stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba.  Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. (13.04.2022)

Filmová adaptace legendárního textu Josefa Škvoreckého se dočkala realizace pod vedením velezkušeného Víta Olmera v roce 1991 jako první československý soukromý snímek někdy od roku 1948. Už to je zápis do historie. Finanční prostředky do něj investovala firma Bonton a jak se později ukázalo, bohatě se jí to vyplatilo. Je to jeden z nejnavštěvovanějších českých filmů vůbec. Románová předloha s erbovním hlavním hrdinou a Škvoreckého literárním alter egem Dany Smiřickým byla určitě hůře zfilmovatelná, ovšem scénarista (sám spisovatel, byť módní, Radek John) z ní vybral to vhodné k vizualizaci plus zachoval významovou podstatu románu - satiru vůči lidovědemokratické armádě za éry nechvalně proslulého ministra obrany generála Čepičky. Vít Olmer natočil bezesporu dobrý film, i když z odstupu času je na něm vidět řada nešvarů porevoluční kinematografie (a tvůrčích handicapů pana režiséra). Celý film pak doslova udělal a ostatní herecké představitele zastínil Miroslav Donutil ve své asi nejnezapomenutelnější roli... Podobné filmy: Černí baroni (23.12.2006)