Sonáta pro zrzku

"Na dvou kobylách může rajtovat jen komediant." Patnáctiletá zrzka Petra je možná "holka praštěná, jak z vymyšlené básně," ale jinak neuvěřitelně multifunkční. Klavír, fotbal a k tomu dětský oddíl... Že by mi to něco připomínalo? :D Vcelku vtipný dětský film ("jdu vraždit Mozarta.." :D) mj. o holčičím dospívání s příjemně hravou hudbou Petra Ulrycha. A jako bonus Lubor Tokoš coby empatický profesor klavíru. (02.12.2021)

Tenkrát doba vyloženě přála takovým filmům pro děti mládež. Dnešní doba je úplně jiná, těžko říct jestli je lepší nebo horší. O tom by se dala vést sáhodlouhá diskuze. Jedno vím jistě, takovový a jemu podobný film se už dnes nenatočí. Malé připomenutí není na škodu. Na tu Petru toho bylo trochu moc. Z filmu jsem si taky pamatovala jenom to scénu s tím chlápkem na skútru, ale nevěděla jsem, že je z tohoto příběhu. Asi to pro mě byla nějaká zásadní scéna nebo jsem si z ní vzala jisté ponaučení. (01.08.2012)

Týjo - oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Nebo to musela být nějaká jiná zrzka z Uherského Hradiště (až na to koupaliště - to je v Moravském Písku, ale i tam jsme se hodně nakoupali:-), která na ZŠ hrála na klavír a v soukromí svého pokojíčku se mlátila do hlavy, proč zrovna ona se musela narodit zrzavá a ještě ke všemu pihatá. Nééé - kecám... já nehrála na základce fotbal a už vůbec jsem neměla absolutní sluch a nebyla jsem klavírní talent s ambicemi na konzervatoř. Nakonec i teď po dlouhé době ráda otevřu klavír a hrábnu do klávesnice a ráda z velké nostalgie ty 3 hvězdičky dám a Petře s léty odstupu vzkazuji: "Neboj, oni všichni ti posměváčkové nakonec pochopí, že zrzky jsou nej!":-) (21.07.2011)

Ještě, že to dneska dávali na CS filmu, dobré připomenutí. Viděl jsem to několikrát, ale hodnotím až dnes. Problémy dětského kolektivu a řešení problémů se v 80 letech objevovaly v těchto filmech často. Petra volí dilema mezi hrou na klavír ( to je spíš mámy koníček ) a fotbalem, kde je výbornou brankářkou týmu 10-letých kluků ač jí už je 15. Do toho přichází i první láska. Jen ten Jiří Zahajský si nebyl nějak podobný, než mi došlo, že pouze dabuje pana Tomíčka. (19.03.2011)

Ani v dětském žánru nejsou věci, jak se zdají... Poté, co byl Vít Olmer „podepsán“ pod scénář filmu Páni kluci, musela být situace lidsky velmi složitá. Skutečný autor Jan Procházka byl pro režim nepřekročitelná persona non grata a nehrozilo, že dojde ke schválení jakéhokoli jeho, byť ryze nepolitického textu. Umím si představit následné ovace a radostné pokyvování pravdy neznalých na Olmerovu nadějnou hlavu. Rázem přiřknutý cejch, co přímo vybízí k zopakování. Takový je výsledek, obratný a přijatelně odvedený v nutných předpokladech pro žánr, leč v tomto případě plně platí Olmer = Salieri. Za normalizace vcelku svobodná oblast dětského filmu se s ideologií tolik trápit nemusela, a proto jsou tyto klidné a poněkud nevzrušivé filmy leckdy přijatelnější než úniková komedie obsazená známými tvářemi. Scénář vykreslil prostou (jenže ne vždy známou) pravdu, že lidé nemusejí být pokaždé tací, jací se pozdávají, a až interakce s dětským hrdinou odbourá naučenou fasádu pro apatické okolí. Zaujme, jak jsou muži výhradně pod papučí agilních žen a Stanislava Coufalová coby zrzka napovídá, kde tkví jádro tohoto jevu. Její a další dětské role snesou klidně přísnější měřítko a neví si úplně rady snad jedině v „impresionistických“ projevech, které Olmer jednoduše nezvládl (Panenkův dloubák ještě beru, ale zbytek...). Klavírní etuda včetně akcí zavánějícího závěru („Hovno!“) pak hezky završí věci, jak se zdají. Reálný doslov mimo obraz v podobě hořkého životního osudu zrzky Coufalové pak může zabolet o to víc, pokud ho neznáte před sledováním filmu. Málokým pochopenou dívku, co boj nikdy nevzdává a v zápalu útočí i na nesprávné, člověk zaměňující hraný film za realitu (asi většina tomu občas podlehne, já určitě) záhy lituje. Pozdější osudy dětských hvězd lákají, i když málokdy nabídnou příjemné čtení a tento případ je obzvlášť „kocovinotvorný“. Otisk na filmu zůstane a nemělo se stát. Mám pocit, že některé věci je snad lepší nevědět... (01.01.2012)