Doom: Annihilation

Jelikož jsem rozumně nic neočekával, tak taky logicky nemůžu bejt zklamanej nebo nasranej. Bral jsem to víceméně jako takovou výplň času a v ideálním případě i zábavu na čas, ve kterým by člověk něco kvalitnějšího nedokázal správně ocenit. A to jsem vlastně dostal. Kvalitou a zábavností bych to viděl zhruba tak jako starší DOOM z 2005, kterej mě taky nějak nenadchnul, ale viděl jsem ho dávno a nepamatuju si z něj téměř nic (a ono asi taky nebylo moc co). No tohle bylo možná i o něco lepší, takže s přimhouřeným okem přidávám třetí hvězdu. Ačkoli to je vlastně možná spíš kvůli tomu, že Amy Manson mi připomínala jednu kamarádku, kterou mám rád, takže je to asi spíš kvůli ní. (22.03.2020)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Ty jo tohle musí zahřát u srdíčka všechny ty co v 90kách pařili Dooma dvojku jako já. Máme tu dvojhlavňovou brokárnu, scénu s motorovou pilou, Plasmagun i ty vopičáky s ohnivýma koulema a cestu do tajné labiny posetou mrtvolama. To potěší. A nástavba v pekle, přinesla aspoň něco zajímavého. Na druhou stranu film trpí opravdu nízkým rozpočtem (slabé monstra), absolutně nezajímavými charaktery vojáků (velkej černoch - noční můra příšer - skončil po první přestřelce) a nevysvětleným EM pulsem, co jim odstavil lod. Nebýt nostalgie byly by to 2. (13.11.2019)

Peklo na Zemi, ale v dost jiném smyslu než asi tvůrci zamýšleli. Lacině vyhlížející břečka té nejhrubší jakosti, která by dovedla zapadnout i mezi klenoty ze Syfy nebo od Asylum. Takový příliš nevydařený pokus o to zkombinovat něco jako první filmový Resident Evil s laciným sci-fi televizní slátaninou a la Screamers: Hon na člověka. Výsledek je taková pecka, že by i Uwe Boll záviděl. (27.09.2019)

Hned na začátek vůbec nechápu proč roli Doomguy ztvárnila žena prostě tohle byla chyba a to fakt velká. Řekl jsem si, že k filmu budu přistupovat jen jako k obyčejnému jednoduchému sci-fi výplachu a to se nakonec fakt vyplatilo. Umělé kulisy, gumové monstra a levné efekty s nic moc herci mi nakonec vůbec nevadili a já si tenhle film prostě užil jak nejlépe jsem mohl a bez problému dám 3 hvězdy. 55% --- 5/10 IMDb (09.10.2019)