Jahody v čokoláde

Tak především Jahody a čokoláda nejsou dle mého soudku film o homosexualitě, příp. homosexualitě v komunistickém skanzenu. Tu vnímám v kontextu filmu pouze jako jeden ze symbolů jinakosti, který Castrův (ale vlastně jakýkoli ultrakonzervativní totalitářský systém) potlačuje jako úchylku proti přírodě. Tento film je hlavně o svobodě a přátelství. Když se David a Diego setkají, jsou to dle převládající vládní doktríny třídní nepřátelé a Davidovi (studentovi politických věd) je to více než jasné... Je podezřívavý, ostražitý, nepřátelský a plný naučených předsudků. Naopak Diego je vzdělaný volnomyšlenkář, požitkář, neskrývající svou sexuální orientaci, a bohém, kterého nezajímá politika - chce pouze dělat to, co ho baví a co ho naplňuje. Chce číst dobré knihy, pít dobrou whisky, pořádat výstavy plastik, které babky z uličního výboru mají za dekadentní hnusárny... Přes všechny tyto rozdíly však mají oba spoustu společného, jež je vázáno tím nejsilnějším poutem - láskou k vlasti, k životu... Vlastně jde oběma o společnou věc, což mladého a naivního Davida k Diegovi připoutá a i přes počáteční zlé úmysly Diega udat, vznikne mezi nimi upřimné přátelství a jakýsi vztah učitele a žáka. Nechce se mi vypisovat, co všechno se mi na filmu líbilo a jak na mě zapůsobil. Nechci tady sám sebe trumfovat v klišoidních frázích, používat slovíčka, která už dávno zparchantěla nadužíváním. Ale asi si neodpustím křiklavý výrok, že tenhle film je tak nějak teplý... :))) V dobrém slova smyslu... :)) Nehledě na to, že Jorge Perugorria je jako Diego prostě dokonalý :-* (14.06.2009)

Asi se musí brát v potaz, že se jedná o "revoluční" snímek v revoluční zemi. Jinak to byla chvílemi afektovaná telenoveloidní limonáda s velkými gesty a ještě většími řečmi. Doporučeno španělštinářkou během výuky - zjištěno, že kubánská španělština se moc nezaobírá s koncovkami "s", ujištění sebe sama, že dám přednost španělštině evropské, ale jinak, geniální koloniální architektura! (27.11.2012)

V roce 1996 zesnulý mistr kubánské kinematografie Tomás Gutiérrez Alea byl již smrtelně nemocen začínaje točit Jahody a čokoládu. Proto si k realizaci přizval o dvacet let mladšího kolegu Juana Carlose Tabía. Vznikl tak nejoblíbenější a nejúspěšnější kubánský film všech dob. A to o homosexulitě, která jako naprosto protirevoluční element nebyla a není za Castra brána na vědomí. (30.06.2005)

Nebýt pomoci Roberta Redforda, který podporuje nezávislé snímky, nejspíš by se film na žáden festival nedostal a to by byla škoda. Spojení komunismu a homosexuality , nejde o explicitní snímek naplněný sexem. Je to o zprvu nepatřičný vznik dobrého citlivého kamarádství přes mylnou rozličnost politických ideologií. Neskutečně mě bavil Jorge Perugorría jako bohémský citlivý gay Diego a jeho neposlušná lednička Rocco. (17.10.2010)

nečekal jsem že se dá propojit tak zajímavě gay tématika s politikou a výsledek dopadl na jedničku (teda tady na 5 "hvězdiček" ;-) Upoutal mě tím, že nebyl prvoplánový a svým poklidným tempem obratně kličkuje a pomalu odhaluje vnitřní charaktery lidí, kteří se snaží korektně proplouvat a pokud možno i smysluplně, životem na pohodovém ostrově svobody. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)