Kamera:
Mario García JoyaObsahy(1)
Medzinárodne úspešný film kubánskeho režiséra Tomase Gutiérreza Aley sa venuje téme, ktorá bola v tejto kinematografii absolútne tabu - homosexualite. Hrdinami sú študent politických vied a zväzácky funkcionár David (Vladimir Cruz), ktorý sa v havanskej kaviarne zoznámi s homosexuálnym dizidentom Diegom (Jorge Perugorria). Náhodné stretnutie zásadne ovplyvní ich životné osudy... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (27)
Tak nějak jsem čekal, že to bude silně politický film, ale on je vlastně politický, respektive protirežimní v tom smyslu, že zobrazuje něco, co Castro popíral - homosexualitu. Je to zobrazeno celkem decentně, i když někteří herci jsou až moc prvoplánoví. Dějově to nemusí uchvátit, ale jako téma je to v roce 1993 pojato dobře. ()
6/10 Poprvé před 10 léty mě to docela bavilo, jelikož spojení homosexuál x komunista bylo stejně osvěžující jako kdysi dávno v pravěku černý a bílý policista. Ovšem teď na podruhé už mě to v některých pasážích i nudilo - přeci jen už jsem zhlédl víc qeer filmů, ale pravda, některé konfrontační momenty zůstaly vtipné pořád a když přihlédneme k místu vzniku tohoto snímku, je s podivem, že vůbec něco takového na ostrově svobody vzniklo. A hlavní hóša je vážně super ()
Nebýt pomoci Roberta Redforda, který podporuje nezávislé snímky, nejspíš by se film na žáden festival nedostal a to by byla škoda. Spojení komunismu a homosexuality , nejde o explicitní snímek naplněný sexem. Je to o zprvu nepatřičný vznik dobrého citlivého kamarádství přes mylnou rozličnost politických ideologií. Neskutečně mě bavil Jorge Perugorría jako bohémský citlivý gay Diego a jeho neposlušná lednička Rocco. ()
Asi se musí brát v potaz, že se jedná o "revoluční" snímek v revoluční zemi. Jinak to byla chvílemi afektovaná telenoveloidní limonáda s velkými gesty a ještě většími řečmi. Doporučeno španělštinářkou během výuky - zjištěno, že kubánská španělština se moc nezaobírá s koncovkami "s", ujištění sebe sama, že dám přednost španělštině evropské, ale jinak, geniální koloniální architektura! ()
V roce 1996 zesnulý mistr kubánské kinematografie Tomás Gutiérrez Alea byl již smrtelně nemocen začínaje točit Jahody a čokoládu. Proto si k realizaci přizval o dvacet let mladšího kolegu Juana Carlose Tabía. Vznikl tak nejoblíbenější a nejúspěšnější kubánský film všech dob. A to o homosexulitě, která jako naprosto protirevoluční element nebyla a není za Castra brána na vědomí. ()
Reklama