Báječná léta pod psa

Dávám sice jen dvě hvězdičky, ale jinak musím konstatovat, že to není tak hrozné. Dokonce se mi to skoro líbilo, ale asi proto, že jsem nikdy Vieweghovi nepřišel na chuť, nepřirostl mi k srdci ani tenhle film. Přesto je to veledílo oproti jinému "vieweghovi" Výchova dívek v Čechách. Edit 2013 Po opakovaném shlédnutí jsem přitlačil jednu hvězdičku nahoru. Vlastně to bylo docela zábavné. (22.07.2002)

Lehce přihlouplý a zbrklý manžel Ondřej Vetchý a mírně dominantní a razantní manželka Libuše Šafránková. Nezapomenutelná filmová manželská dvojice v nezapomenutelné komedii. Prvotina Michala Viewegha - pro mě nejpodařanější. Plno prostého humoru a vynikajícíh hlášek typu: "...Kdybych dělala jazyky, neseděla bych tu jako kráva..." apod. I ostratní herci byli dobrou volbou, hysterická Vilma Cibulková, o své Andulky se starající Zindulka a o Květě Fialové nemluvě (její kreace, kterou provádí s dítětem v náruči, je odzbrojující). A samozřejmě Kvido! Co nám ostatně dnes zbyde jiného než si dělat z onoho bývalého režimu srandu... (07.12.2007)

Na dnešek jsem se extra špatně vyspal, a tak jsem se rozhodl seznámit se slavným českým literátem v očekávání, že to nebude tak hrozné, jak bych si třeba mohl i myslet. A také to tak hrozné nebylo, ta noc byla horší. Na rozdíl od mnohých však říkám, že takhle to nebylo. A ajntopf, který nám naservíroval režisér Petr Nikolaev, by nesvedl ani "pejsek a kočička". Film založený na oxymoronech (název knihy/filmu, reálný socialismus, nostalgická komedie atd.) by možná posoužil spíš pro výuku historie v blázinci. Přestože v hlavní postavě vidím dílem i svůj vlastní osud, použiji pro hodnocení další oxymoron "atraktivní guláš". (16.02.2021)

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

Kvido s těma svejma přemoudřelejma kecama je sympatickej asi jak rakovina. Naštěstí se děj točí hlavně okolo fotra (O. Vetchý). Film se mi celkem líbil, akorát asi tak posledních 20 minut, kdy Vetchýmu rupne v bedně a začne si vyrábět rakev, je taková křeč. Jinak ta soudružka z Jugoslávie měla pěkný kozy. (24.07.2010)