Silkwoodová

Filmy s podobnou tematikou sa dnes točia s oveľa premyslenejšími scenármi a s rozsiahlejším záberom. Zbytočne pomalý dej a film mohol mať rýchlejší spád. Najmä záverečná polhodinka pridala filmu na atraktivite a pútavosti, inak som sa citeľne nudil. Zachraňujú to hlavne herecké výkony a vedomie, že ide o skutočný príbeh. 60%. (27.12.2013)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Zajímavý pohled na to, jak v 70.letech pohlíželi na tak závažné téma, jako byla radioaktivita a problémy s tím související. Není se čemu divit, že lidé nevěděli s čím pracují - tedy, že to pro ně může mít tak strašlivé následky, když je ani společnost, ve které pracovali, o ničem neinformovala a radioaktivitu nebo problémy s ní spojené si ani nedokázali představit. Karen Silkwood chtěla jen pracovat v prostředí, které by neškodilo jí a ani jejím nejbližším a dopadla tak, jak dopadla.... (16.01.2012)

Ve své době hodně důležitý film. Dnes už chybí kontext a styl pozdního nového Hollywoodu také není univerzální, ale pořád stojí podobné výlety do minulosti za pozornost. Karen Gay Silkwoodová (1946-1974) se nechvalně proslavila jako odborářka řešící bezpečnost v jaderné továrně na zpracování plutonia. Okolnosti její smrti vzbudili mnoho otázek. Její příběh se stal určitým manifestem, i když soudní spor mezi továrnou a pozůstalými byl nakonec vyřešen mimosoudně. Továrna ukončila svou činnost hned v roce 1975. Kauzou Silkwood byl inspirován také film Čínský syndrom. Herecky je to skutečně zážitek, výrazný výkon Meryl Streep v éře po Sofiině volbě je dnes už naprostá klasika. Další velký díl pozornosti si získala Cher za svou lesbickou Dolly Pelliker, ale zdaleka nejsilnější emoce dokázala předat Sudie Bond. (14.01.2024)

Jako by si ani Mike Nichols nebyl jistý, o čem vlastně točí. Rozhodně si nemyslete, že by Silkwood byl thriller, jak se píše tady nahoře. Bohužel mi opět přijde, že přítomnost neměnné pravdy v podobě přídomku životopisný, svazuje ruce jak scénáři, tak i samotné režii. Než se opravdu něco stane, co by souviselo s hlavním tématem snímku, uběhne snad dobrá hodina a ani v té následující to není o moc lepší. Herci jsou samozřejmě fajn, Ondříčkova kamera je vynikající a má to i slušnou atmosféru, ale dějově je to natolik prkenné, že jsem se celým filmem tak nějak akorát pronudil. 5/10 (21.08.2017)