Absolvent

Svěží, nekonvenční a v lecčems inspirující romantické drama s lehkým komediálním nádechem, které se opírá především o procítěné herecké výkony, milou hudbu a zejména v první polovině také o dobré dialogy... Ale je to opravdu takový kult? Právě jakousi nedotknutelnost a přehnanou chválu na Absolventovi nechápu, neboť mi nepřijde v ničem geniální, natož dokonalý. Zprvu zajímavý, to ano, legrační průměrně, jenže zhruba od druhé poloviny vzala obsahová hloubka jaksi nohy na ramena až v konečném závěru jsem nevěděl, zda se mám smát, být dojat, nebo film prostě vypnout a více to raději neřešit (C je správně)... Aspoň, že nuda to nebyla. 6/10 (28.02.2009)

Absolvent Mikeu Nicholsovi předplatil čestné místo ve filmařském nebi, Dustinu Hoffmanovi dal životní roli a všem ostatním věnoval podvratně humorný snímek, v němž se prvky satirického dramatu mísí s duchem doby v bolestně lehkovážném rytmu Simona and Garfunkela. Mladické kouzlo ani po čtyřech desetiletích nevyprchalo. (04.08.2007)

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)

Takže takhle, Benny? Nejdřív se naučit na starém kole a pak zvolit novější model ze stejné fabriky? Tak prvoplánový Absolvent naštěstí není - satira protkaná symbolikou, vzdorem proti puritánství, snobismu a zkostnatělé společnosti, nadnášena héliem Scarborough Fair a přinášející poznání, že nejvíc se člověk naučí až na školním institutu s nejistou budoucností zvaném Život. Formou skvělé (kamera R.Surteese!), ale nějak se mi nepovedlo hlouběji proniknout do mladické revolty, která je vedena z Alfy Romeo Spider od rodičů.. (20.03.2012)

Inu, tedy bez obalu - Mike Nichols je umělec kubricovského formátu. Absolvent to není jen brilantní duo Hoffman - Bancroft, silně návykové popěvky Simona a Garfunkela a ani nestojí pouze na literární předloze. Ale byl to právě Nichols, který Absolventu vtisknul onen punc vyjímečnosti, kdy sebemenší detail není radno podceňovat. Nichols se z režisérskou bravurou zavrtal přímo do hlavy dospívajícího Bena a bez zbytečných keců podvrtal základy americké morálky. Drze, otevřeně a s filmařským citem, který jsem naposledy zažil snad jen u Malicka či Kubricka. Dokonalá symfonie filmu. (15.06.2010)