Strach a chvenie

Fascinujúci lyrický (vý)let, ktorý nikde nezačína, nikde nekončí a z hlavy a duše vyprcháva len veľmi pomaly. Či už svojou komornosťou, zdanlivou neohrabanosťou, alebo naivnou nevedomosťou si ma film (alebo hlavná hrdinka?) omotal(a) okolo prsta. Strach a chvenie chutili ako zelený čaj, dve hodiny som sa v posteli prevaľoval a nie a nie zaspať. Tých myšlienok, z nich plynúcich, bolo skrátka priveľa. (edit 12.3. po prečítaní lit. predlohy) Film zvládol spracovanie knižky priam dokonale, niektoré detaily dotiahol snáď ešte ďalej. Naozaj nechápem, čím si ma tento útly príbeh tak získal, ale hoci sa v ňom nedeje skutočne nič tak zásadne dramatické, stále som z neho "puf" ... a to teda poriadne. (02.03.2008)

Komedie to asi zčásti byla, ale trochu bych teda upřesnil žánr. Hlavně to bylo celý divný. Japonci jsou prostě jinak nastavený a my Evropani je asi nemůžeme-nechceme-nedokážeme chápat. Jejich pracovní morálku jim můžeme závidět, ale já jsem teda mnohem spokojenější na dispečinku kde si dělám co chci, voblíkám jak chci a hlavně mě to celkem baví. (08.03.2010)

Mladá Belgičanka Amélie se chce stát Japonkou, a tak se vrací do rodného Japonska, aby tam nastoupila do firmy a pracovala jako tlumočnice. Ukáže se, že její rozhodnutí jí pořádně znepříjemní život, protože pro svou podřadnou práci nakonec ani znalosti japonského jazyka nepotřebuje. Setká se zde se zesměšňováním a pohrdáním téměř ze všech stran a to do té míry, že se s tím jedna její část smíří a ona se zmítá na pochybnostech, zda skutečně není psychicky narušená, jak se jí to mnozí snaží namluvit. Skutečně v průběhu není jisté, kam se příběh bude dále rozvíjet a to mě nutilo pozorně se dívat dál. Na jednu stranu je to děsivý film, ale také komedie. Velmi zvláštní a zajímavý film, u něhož jsem se rozhodně nenudila. (21.04.2010)

Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí. (02.05.2010)

artově laděný příběh, kde je vtipně i vážně představena japonská mentalita – zejména v pracovním procesu. Rozdíly jsou docela velké a nedivím se autorce předlohy, že s tím měla problémy a já bych dopadl podobně. Líbil se mi styl v jakém byl film podán i absurdní tón, který přidával scénám na gradaci a některé jsou opravdu nezapomenutelné. Prozatím „jenom“ silnější 4 hvězdičky a rád si to zopakuju. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.08.2013)