Dom v ružiach

1. díl - Obří průměr, až podprůměr. Celý první díl (hodina a půl) je věnovaná čistě postavám. Je nám zevrubně vysvětleno, co se ve strašidelném domě děje, ale v popředí děje je profesorka Joyce, její přítel Steve a další ze skupinky jasnovidců, médií a paranormálních výzkumníků. Děj hodně nudí, nic se vlastně neděje ani nic strašidelného (možná jen 2 scénky v kuchyni). 2. díl - Taky naprostá tuctovka, pozornost drží jen procházení domu, různé zajímavé pokoje s tajnými dveřmi a funkcemi. Strašení je pomálu. Malá telekinetická Annie působí jako pěst na oko. Některé postavy umírají, což je jen další hororové klišé. 3. díl - Čekala jsem nějaké vyvrcholení, mega strašení a ono nic. Příběh pořád jede po stejné linii nezajímavého průměru. Velké zklamání. PS: Fanoušky Stephena Kinga potěší jeho cameo ve druhém dílu v pozici poslíčka s pizzou. (07.11.2011)

Pustil sem si film pře 12ou, že to budu mít akorát než půjdu spát a s šokem sem po skouknutí filmu zjistil, že je 5 ráno. Miluju filmy s touto tématikou a tenhle je paranormálními jevy a duchařstvím prošpikovaný k dokonalosti. Má své chyby i konec bych pozměnil, ale čtyři musim dát, protože se mi ani nechce věřit tomu, že mi těch skoro 5 hodin uteklo takovým způsobem (09.09.2007)

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)

Neskutečně dlouhej horor, ale naštěstí to je rozdělený do tří částí, tak to nakonec ani tak hrozný nepřijde, ale všechno to pospojovat, tak jdu s hodnocením určitě níž, protože na 4 hodiny to nemá až zas tak pestrej děj, aby to dokázalo udržet pozornost po celou dobu. Určitě je taky dobře, že film nevyloží všechny trumfy naráz a dokáže to pěkně dávkovat, možná bych trochu vylepšil první část, která je spíš taková seznamovací, na to že to má tak hodinu a půl by to chtělo ještě něčim ozvláštnit. V dlaších částech už atmosféra houstne a film začíná být mnohem zajímavějším, ale i tak jsem se moc nebál, zkrátit to tak o 100 minut, tak to mohlo vypadat o hodně líp (25.07.2006)

Vynikající televizní projekt se scénářem Stephena Kinga (nejedná se o žádnou jeho adaptaci), což je cítit v mnoha scénách i hláškách. Je zvláštní, že horory z televizní produkce jsou často mnohem atmosféričtější než snímky z produkce čistě filmové. V Rose Red je nedostatečný rozpočet znát pouze v několika závěrečných tricích. V drtivé většině jde však o tu nejpoctivější televizní práci s žánrem, jakou jsem kdy viděl. Pomalé, táhlé nájezdy transfokátorem (do tajemné chodby, k domu nebo na ožívající sochu), doprovázené výbornou instrumentální hudbou, jsou na RR to nejlepší. Atmosféra houstne také díky všudypřítomnému šepotu a nádherným záběrům na děsivé výstřelky architektury, opět doprovázené hudebními motivy. I zajímavá přehlídka postav, čerpající k Kingovy záliby v mentálních superhrdinech, si většinu diváků získá. Nejděsivější momenty přicházejí samozřejmě s paranoidním Emerym. Nechybí ani dětský princip v podobě autistické Annie a jejího oblíbeného "Theme From A Summer Place". Sympatické skloubení formy a obsahu nakonec dělá z RR jeden z nejlepších hororových snímků o strašidelných domech. 80% PS: koncepce strašidelného domu jako monstra a živé entity je zde mnohem lépe podaná než v naprosto nezvládnutém románu (a otrocky natočené Garrisově televizní adaptaci) The Shining. (21.09.2011)