Mucha

Mouchu jsem shlédl natěšen na další skvělý výkon Vincenta Price, jak jsem ale ihned zjistil, v tomto filmu hraje spíš druhé housle. Vědce, který se nezdařeným přesunem v prostoru začne měnit ve velkou mouchu hraje David Hedison. Moucha je ještě dnes působivá tím, že víc zakrývá než ukazuje. Divák většinu filmu nevidí žádnou obludu, znetvořený vědec má na obličeji roušku. Maska „velkého mušáka“ už dnes sice působí legračně, atmosféra je tu ale vybudována tak brilantně, že vám i přes lehké pousmání povstanou chloupky na zátylku! Asi nejsilněji na mě zapůsobil závěr, ve kterém je nalezena v pavoučí síti moucha s bílou hlavičkou. Moucha z roku 1958 tedy ani náhodou není přehlídkou laciných masek (i když i na to dojde) a efektů. Je to skvělá ukázka toho, že ne každý horor po letech zestárne, a že lidská touha po překonávání fyzikálních zákonů je věčná. Přinejmenším ve filmových hororech. (25.12.2006)

Když jsem před lety v jedné antologii hororových povídek narazil na povídku „Moucha“ George Langelaana, byl jsem dost překvapený, kolik toho nemá společného se stejnojmenným filmem z osmdesátých let. O to milejší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podle této povídky byl natočen film již koncem padesátých let, který se jí drží docela věrně. A ač bych si myslel, že film podle této povídky nemůže být nějak extra dobrý, byl jsem přesvědčen o opaku. Zřejmě za to může takové to kouzlo starých sci-fi hororových filmů, ta schopnost z toho mála možností tehdejší doby, hlavně co se týče triků, vykřesat příznivé maximum a samozřejmě Vincent Price v jedné z vedlejších rolí. Moucha prostě obsahuje něco, co dnešní filmaři zpravidla nedokáží a co dnešním sci-fi a hororovým filmům, zaměřeným převážně na vizualitu, chybí – obyčejný lidský příběh, který je děsivý svým obsahem a ne jen formou, svým příběhem a ne jen vizuálním zpracováním. Samozřejmostí je skvělá hudba a k tomu navíc již zmíněné dobré triky. (12.08.2009)

Moucha z roku 1958 má s tou novější společnou jen hlavní dějovou linku, která i tak je velmi pozměněna. Musím, ale uznat že tentokrát je kvalitnější remake, který posouvá film do sfér horroru a atmosférické šílenosti, v kterou pokud nemáte silný žaludek možná ani nedokoukáte. Původní film hodně dojíždí na dobu vzniku a prakticky neexistenci jakých kolik lepších triků, které by mu pomohli stát se hororem, který rozhodně není. Ať se kdokoliv snaží jak chce, film nemá potřebnou mrazivou atmosférou a krom dobrého nápadu nedisponuje opravdu ničím. (26.02.2007)

Sympatické dějové schéma bohužel dojíždí na uchvátanost a psychologickou děravost. Neumann umí vybudovat solidní husinu a navodit napětí, ale posloupnost ve vývoji základních dějových motivů mu moc nevychází, takže přechody mezi jednotlivými psychickými i fyzickými etapami působí nepřesvědčivě. Přesto palec nahoru za znepokojivou auru druhé poloviny a zdařilé vypointování v samém závěru. 65% (26.10.2018)

Nutno říct, že na rok 1958 je technická kvalita titulu a zachovalost výborná. Je to sice jenom konverzačka, ale to je skoro ku prospěchu věci ( spousta autorů si v té době neuvědomovala, že tehdejší efekty často látku akorát zkazí), jako i to, že víc jak půlka filmu je jeden "longback". Teleportace mě baví ( takže i v Mouše), stejně jako srovnávání s jedním z čarodějnických dílů rodiny Simpsonových. Směsný ten film rozhodně není, naopak je napínavý, ale jinak ničím moc zajímavý, tedy kromě miniaturní lidské hlavy v pavučině. (12.12.2007)