Recenzie (1)
Snažím se diváka přenést do introspektivního zážitku, kde se obraz může zvnitřnit: přestane být něčím cizím, vnějším a začne s námi splývat (z rozhovoru tadyhle). Patiño svými filmy (tím, tím i tím) dokládá, že neteoretizuje. Nemohl by být konzistentním mystikem in videoart, kdyby jím nebyl in natura. Ví, že „cizí“, „vnější“, „ne-splývání“ patří do světa omezeného, separatistického, egem domestikovaného a balzamovaného (nebytí zaživa), zatímco jeho tvorba žije světem membrán, fúzí, pojivých hornin, vlaživých dešťů, rozpouštění, totožnění, kreativity pohybu (vegetací bytí), světem splývání, ve kterém zaniká lidská hra na subjekt a objekt a s ní tragikomická hra na babu. Tady jsme krajané splývající s krajinou; a naše oči jsou esenciálně stejnou přírodninou jako cokoli, co pozorují. – Na svých stránkách připojil režisér k filmu slova Octavia Paze: Časový proud Já rozptýlený do tisíce barevných kapek, jako voda vodopádu ve slunečním světle. ()