Prípad Collini

Nemecke zuctovanie s krvavou a temnou historiou ..... nemecka kinematografia je zamerikanizovana, sama o sebe je to casto smejd. Tu sa podarilo zo silnej temy urobit aj silny film, a to som si myslel, ze Franco Nero /Vune cibule, keoma/ pred 80 -kou uz nic kultove nenatoci. Som rad, ze som sa mylil 95 % (08.12.2020)

„Já pojedu s váma.“ - „To nejde kvůli pojištění.“ - „Tak to vás můžu uklidnit. Jelikož pracujete podlé právní normy, která se na vás dívá jako na autonomní podsubjekt, tak vám nic, právnicky řečeno, nehrozí.“ - „Vždycky balíš holky takhle?“ - „Pokazilo se mi auto.“ Nezkušený ale nadšený mladý právník dostane za úkol obhajovat mlčícího, zlověstně vypadajícího Itala, který je obviněn z vraždy, a zdá se, že případ nemůže být jasnější…. Bavilo mě to, tak 3/4 filmu dokonce velmi. Hlavní hrdina je sympaťák, sešlý Franco Nero si to zase uhraje očima (nemusí ani mluvit), tlumočnice přináší příjemné osvěžení spolu s odlehčením vážného tématu a celkově jde o zručně natočenou žánrovku s historickým přesahem. Ale jak už jsem naznačil, závěr se moc nepovedl, poněkud jednostranné vyznění (ambiciózní právník velmi rychle zapomene na to, kdo pro něj byl náhradní, milující rodinou, a jak se k němu naopak zachoval jeho vlastní otec) bohužel výsledný dojem trochu sráží. Nic to ale nemění na tom, že jde o záležitost za slušné 4*. (11.10.2020)

Pro mě osobně je veliké překvapení už to, že se komediant Elyas M´Barek chopil vážné role. Přitom ji bravurně zvládl a ještě si vybral film, kde si Němci opět otevírají rány, trošku si v nich jehlicí od pletení popíchají a pak to na nečisto zalátají doufající, že jim to někdo z okolí pofouká. Mám tyto filmy od Němců moc rád. Nemají problém se vracet v minulosti do období světových válek a poukázat na to, co udělali špatně. A tady toho udělali špatně víc než dost. Kromě Elyasa si zaslouží pozornost ještě Franco Nero. Moc toho neřekne, ale co řekne, to jeho galantnost povýší na absolutno. Hodně solidní soudní drama! (21.01.2022)

Dusné atmosferické soudní drama v čele se skvělým Elyasem M´Barekem. První hodinka je takový ten nutný právnický ukecaný rozjezd, ale jakmile se odhalí ústřední zvrat, začne se film obracet vzhůru nohama a až do finále jede čistě v soudní síni. Dialogy jsou neskutečné, atmosféra je depresivní a ponurá, herci přesvědčiví a samotný nápad šíleně originální a neokoukaný, protože spojení válečných zločinů a moderního soudního drama-thrilleru jsme zatím tuším neviděli. Tleskám, bavil jsem se a díky škatulce “podle skutečných událostí” je film ve výsledku ještě daleko mrazivější. (05.09.2022)

Hezky si to, parchanti, ošéfovali, jen co je pravda. Pochopitelně jsem nežila v bludu, že by se vše vyřešilo v Norimberku nebo změnou identity a pohodovým důchodem v Panamě, vlastně mnou zmítá podezření, že z početné skupiny skopčáků nácka vymýtit nelze, je to v nich a dědí se to stále. Sere je akorát, že se jim na to přišlo, že svět pochopil, že se na zvěrském počínání podílela a věděla o tom celá společnost a tak fintí pokání. Jakási prapodivná obdoba hluboko zakořeněného rasismu kupříkladu na Floridě nebo v jiných jižanských amerických státech. Z těch to taky nevytlučeš, je to jejich náboženství a výjimkám čest. Film byl sice o jiném zločinu, ale zmínit jsem to musela, protože vytvořit a odklepnout si regulérní zákon na vymydlený trestní rejstřík a spokojený život v Evropě, ba přímo v poválečném Německu pro každého takového zmetka? To je moc. Ty krávo! Čuměli jsme na to, jak vyoraní, protože tohle asi úplně nečekáš. Dává smysl, že se řada lidí postižených hrůzami té doby navždy odstěhovala mimo Evropu a odmítla se sem vrátit, byť jen na dovolenou. Měli recht. Společnost, která toto dopustila, ta se během dvaceti, třiceti, padesáti, osmdesáti let nezahojí. Pokřivená verbež, která se vykrystalizovala ve třicátých letech z národa spisovatelů, básníků, filosofů, s vyspělou kulturou a bohatou historií prorostla národem jako plevel, který stále bují a to je děsivé, stejně jako jejich pedantský pořádek v dokumentaci.Takže film je jednak velmi dobře natočený, zajímavý, téma by se dalo označit za šokující, Elyas má dobře našlápnuto už od lehkých komedií, tohle dal levou zadní a nemám chuť řešit, proč byl obsazen tak okatě zrovna on. Někomu je nutno předložit určité věci názorněji, jiný je chápe i bez toho, každopádně tady s tímto tahem nemám problém. A líbí se mi, že si německý film zastřílel do vlastních. Problém je stále aktuální a účel světí prostředky. Franco Nero, starý bard, jednoduchou roli neměl, ale dal to. Aspoň já mu to zbaštila i s navijákem. (24.09.2020)