Piesne z druhého poschodia

Nic podobného jsem doposud neviděl. Sled statických scének, skoro až povídek, které se spolu s osudy jejich představitelů vzájemně prolínají a dohromady dávají nelichotivý obraz o stavu lidství. Některé scény jsou geniální (Metro, Generál), některé trošku didaktické (Zastávka, Holčička) a osobně mě trochu míjí ta náboženská rovina filmu. Jestliže jsou filmy, které moralizují otevřeně až násilně ( Lars von Trier) tady si toho málem ani nevšimnete. Zato se jednotlivé obrazy díky své působivosti pomalu a nenápadně vryjí až do morku kostí a řeknu vám, není to v tu chvíli příjemný pocit být člověkem. (08.08.2005)

Písně mají být prvním dílem trilogie, Holub třetím. Holuba jsem ale viděl jako prvního. A zatímco většina uživatelů ho podle komentářů vnímá jako slabý odvar Písní, já to mám přesně naopak. Holub byl z mého pohledu plný podobenství a to i podobenství zcela zásadních- o systému, o lidských slabostech, o lidských selháních, o lidské krutosti, o krutosti bílé rasy, o nesmyslných zálibách, o lidském odcizení... V Písních jsem chtěl objevit něco podobného a doufal jsem, že to dostanu v ještě zajímavější podobě. Pro mě to tady ale nebylo. Měl jsem to uřvanější, živější, ale prázdné. (29.01.2017)

Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. (16.02.2012)

75% - Tento film nám vlastně přibližuje pojem „skandinávská depka“. Málo světla, odcizení, neúspěch, výčitky, a osamělost člověka ve svých vlastních problémech. Stěžuje-li si někdo, poslouchající místo pomoci prohodí cosi o smůle a zmíní své vlastní problémy. Písně druhého podlaží je film plný symbolů s parádní výtvarnou stránkou (davové scény jsou neskutečné). Atmosféra vám zaleze pod kůži. Nemohu však dát vyšší hodnocení, protože jsem všechno úplně nepochopil. Pro všechnu tu šedou hloubku autoři možná zapomněli na formu, a celý film vlastně skončí tak podivně, jak začal. Jeho podivné leitmotivy mluví za vše: „Všechno má svůj čas.“ A „Milován budiž ten, kdo se posadí.“ Docela výzva, ne? (20.03.2007)

Tohle se dá označit jen jediným výrazem - NAPROSTO BRUTÁLNÍ a na mě asi až moc... Něco takového jsem nikdy neviděl a je možné, že ani neuvidím a je pro mě těžké srovnávat, když se tenhle film nepodobá ničemu, co znám. Bohužel na mě byl asi až moc šílený a moc chaotický. Neupírám mu to, že je velmi zajímavý, ale kromě parodování společnosti jsem v něm nenašel žádnou hlubší myšlenku a tak nějak to působilo pouze jako shluk televizních sketchů. (18.11.2015)