Ohlédnutí

Máša sází na sílu některých sdělení a prakticky rezignuje na filmařinu, Čepek hraje s totálním nezájmem tak na čtvrt plynu a kromě Jiřiny Třebické vlastně není na co koukat. Když je přítomna Třebická, film má jiskru, je sdělný a něco se ďěje. I když ti Rusové, kteří neumí rusky, jsou samozřejmě k smíchu. Zbytek snímku je spíše k pláči, k pláči nad promarněným ideovým námětem, který je luxusní a určitě si nezasloužil zneuctění takovou fušeřinou, jakou všichni krom Třebické předvádějí. (17.01.2020)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)

Muž leží na posteli. Muž si sedá na postel. Muž vstává, bere do rukou knihu Ohlédnutí. Po chvíli znovu usedá a knihu odkládá. Masochistická devadesátiminutovka může započít… ne, jak se záhy ukázalo, nebude to jeden z těch filmů, kde hlavní hrdina pět minut kouká do kamery, aby následně deset minut korzoval podzimně „naladěným“ parkem. Formálně zajímavě uchopený snímek se ohlíží za dobou dávno minulo, bohužel stále bolestně aktuální. Jedna časová linie ukazuje hrůzou sužovaný národ během nacistické okupace, paralelně s ní sledujeme prostřihy na počátky budování socialismu. V současnosti (60. léta?) se střetnou osudy dvou lidí, jež předchozí události vnímali dvojí různou perspektivou. Dobrý dojem z hereckých výkonů Čepka a Třebické kazí příliš strojené dialogy. Nevěřím, že by takhle bez předchozí přípravy někdy mluvil nějaký, jakkoliv vzdělaný, člověk. A potom ten konec – společně s hnusným počasím venku zaručená depka. I přes nepopiratelné kvality nemohu hodnotit lépe. Měl jsem si pustit něco veselejšího. 70% (28.05.2008)

Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. (06.09.2007)

Mám rád Čepka a do filmu jsem šel hlavně kvůli němu. Také mne zajímalo samotné ohlédnutí, protože rok 1968 umožňoval těsně před srpnem se ohlédnout leckdy i pořádně. Zprvu mne bavila ta konfrontace volnomyšlenkářského Františka s komunistkou Olgou. I to pátrání zpět bavilo a některé momenty z doby okupace a kolektivizace byly drsné ač byly velice kratičké. Postupně jsem ale filmu nějak přestával rozumnět a závěrečná Čepkova věta mi nesedla vůbec. Jinak Čepek hrál tak nějak normálně, nebyl jsem z něj úplně odvařený. Snad to bylo jeho mládím. Stejně jako jiné i mně zaujala účast paní Kaplanové v roli sedlačky, ke které se Olga s Frnatiškem vrací.... Rozhodně se jedná o dost depresívní film. Určitě ho dám někdy ještě jednou, ale zatím je to jen za tři třešně za uchem. * * * (08.05.2015)