Andor

Star Wars meet le Carré. Pro mě asi největší překvapení, byť Tony Gilroy (Bourne, Devil's Advocate, Micheal Clayton) byl určitou zárukou kvality. Andor je první věc od Disneyho akvizice, která naplnila potenciál otevření SW IP různým žánrovým hrám a tvůrčím postupům. Jako první post-Lucas produkt (ani Mandalorian, ani Rogue One očekávání nenaplnil) je veden zcela nekompromisním přístupem, kde není místo pro žádnou komodifikaci, kterou jsme zvyklí si s Hvězdnými válkami spojovat. Je to do posledního detailu promyšlené, chladně procedurální a perfektně vygradované, přičemž Skarsgardův Axis úspěšně soupeří s velikány žánru jako Oldmanovým Georgem Smileym nebo Hoffmanovým Güntherem Bachmannem. Gilroy úspěšně uplatňuje předešlé tvůrčí zkušenosti jak ze špionážního, tak politického prostředí a propletá je do tak dospělého produktu, že by mu jej záviděl i Lucas, kterému se právě toto nikdy prequelům vetknout nepodařilo. Vlastně je to po amatérsky odfkláknutém Kenobim až neuvěřitelný zjevení a jsem si jistý, že zatímco po Kenobim a Book of Boba Fett po pár letech nikdo ani neštěkne, Andor má solidní šanci na to stát se kultovkou. More of this please! (19.12.2022)

Andor je temný a dospělý - ale to už všichni vědí, píšou to všude. Je to konverzačka s pár akčními scénami, rozhodně nic jako Mando, dětem to neřekne nic a dospělé co StarWars vlastně ani moc nemusí to zaujme. A to je ten problém, těžko tohle dílo zařadit a tak si i těžko hledalo diváky. Za mě ale palec nahoru (05.12.2022)

Pečlivě odvyprávěná studie o vztahu mezi jednotlivcem a totalitní mašinérií, která se (nejspíš omylem) odehrává ve světě Star Wars. Hodně překvapující žánrovka, která má asi nejblíž k politicko-špionážnímu thrilleru s prvky sci-fi a která servíruje divákovi jak zdlouhavý a bolestný přerod hlavního hrdiny, tak široký a epický záběr na mocenské děje „v pozadí“. To vše podepřené opravdu skvělou výpravou, působivými vizuály, promyšlenou dramaturgií a naprosto bezchybným castingem, kterému vévodí hlavně herečtí veteráni Stellan Skarsgård a Andy Serkis. Sám Diego Luna už tolik nenadchne. Přestože není bez charismatu, většinu děje probloumá s útrpným výrazem "mám v konečníku zaraženou třísku", což začne být brzy otravné. (Možná, že napříště by všichni hlavní hrdinové v SW seriálech měli povinně nosit na hlavě plechový hrnec, osvěčenou to metodu, jak získat sympatie fanoušků za všech okolností.) Také ta chladně vykalkulovaná preciznost působila občas trochu bezemočně a zdlouhavě. Nezbývá než doufat, že druhá série bude mít kromě vypiplané dokonalosti i trochu toho srdíčka. (01.12.2022)

Inteligentní a dospělé Hvězdné války. Špinavé a zemité plné strachu a útlaku ze strany tyranů. Tony Gilroy po výborném Rogue One črtá dvě předchozí kapitoly, které vedly ke vzniku Rebelů. Ponurou dobu kdy je Impérium na vrcholu a tlačí na lidi takovým způsobem, že už toho mají po krk. Andor není typický hrdina, obzvlášť na dnešní Disneyho poměry. Zabíjí na potkání a své přátele často svou nečinností pošle pod gilotinu. Díky mámě má ale něco jako morální kompas. Diego Luna rolí roste a dodává své postavě mnohem zásadnější rozměr. Stelan Skarsgärd, svým loutkařem a v podstatě Imperátorovým protipólem, krade pro sebe většinu seriálu (jak v politické tak vyloženě povstalecké rovině) stejně jako Andy Serkis v roli šéfa směny. Jen jeho minipříběh s krutým a až nečekaně realistickým vyústěním ukazuje o kolik lepší = kvalitnější je Andor než cokoliv co zatím Star Wars nabídly. Potitulková scéna nádherně navnadí na to co přijde. Přestože díky filmům dobře víme jak to skončí. Skvělé. "I'm damned for what I do. My anger, my ego, my unwillingness to yield, my eagerness to fight, has set me on a path from which there's no escape. I yearned to be a savior for injustice without contemplating the cost, and by the time I looked down there was no longer any ground beneath my feet. I'm condemned to use the tools of my enemy to defeat them. I burned my decency for someone else's future! I burned my life to make a sunrise that I know I'll never see.” (23.11.2022)

Andor je přesně tím, v co SW fandové snad ani už nedoufali a co tak zoufale potřebují. Přesto je většinou neprávem ignorován a kdoví, zda se proto v budoucnu ještě takového mástrpísu dočkáme. Kromě dvou slabších epizod je však seriál jeden velký mind blow! Dospělý, studený, syrový, pomalý, hloubavý, brutální nejen architekturou, nýbrž i nehynoucím tématem. Impérium je zde konečně vyobrazeno jako důstojný oponent, takové jako bylo na počátku a jaké jsem si vždy přála vidět, ne jako podržtaška a jouda. Líbí se mi také tahle šedá zóna, kterou Tony načrtl napříč celou sérií. Co vše je systém schopen udělat, aby nás udržel na obojku? Co vše jsou lidé schopni obětovat pro lepší časy, pro svobodu, jejíž úsvit, jak již řekl Luthen sám, třeba nikdy nespatří? Finální manifest je výstižný a dostačující. Sama se divím, že to pouštím z úst, ale díky...Disney. "There will be times when the struggle seems impossible. I know this already. Alone, unsure, dwarfed by the scale of the enemy. Remember this. Freedom is a pure idea. It occurs spontaneously and without instruction. Random acts of insurrection are occurring constantly throughout the galaxy. There are whole armies, battalions that have no idea that they’ve already enlisted in the cause. Remember that the frontier of the Rebellion is everywhere. And even the smallest act of insurrection pushes our lines forward. And then remember this. The Imperial need for control is so desperate because it is so unnatural. Tyranny requires constant effort. It breaks, it leaks. Authority is brittle. Oppression is the mask of fear. Remember that. And know this, the day will come when all these skirmishes and battles, these moments of defiance will have flooded the banks of the Empire’s authority and then there will be one too many. One single thing will break the siege. Remember this. Try." (29.11.2022)