Ana Yurdu
Motherland
Obsahy(1)
Čerstvě rozvedená Nesrin opustí práci i Istanbul a rozhodne se odjet do míst svého dětství, kde plánuje dopsat knihu. Turecký venkov se ale nezdá ideálním místem pro emancipované ženy s tvůrčími ambicemi. Nesrin, obklopená nepřátelským plukem matrón, jež pravděpodobně nikdy neopustily práh svých domovů, naráží na obstrukce a předsudky, které ještě gradují příjezdem její podobně konzervativně smýšlející matky. Ta s pocitem provinění vůči vlastním rodičům a dětem touží dceři pomoci, ale kromě radikálně odlišného pohledu na život jim v nalezení společné řeči brání i letité nedořešené křivdy. Pronikavý psychologický portrét je dalším z řady vyspělých autorských titulů se silným výtvarným akcentem, kterými se turecká kinematografie v posledních letech vyznačuje. Dílčí příběh, který vinou zacyklenosti příkoří dostává bezmála mytologický aspekt, zároveň slouží jako zrcadlo ostře aktuálního generačního a náboženského rozkolu současné muslimské společnosti. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (3)
Tradiční turecká společnost zobrazená tentokrát v patriarchální kultuře zcela netradičně skrze pavučinu ženských vztahů. Mezigenerační konfrontace moderního a starého způsobu života a jejich hodnot je skvěle psychologicky vystavěná a samo hledání smyslu životem rozčarované Nesrin působí smysluplně každou další scénou. Snímek, který nakonec cestou do její intimity a "hlubinného" psychoanalytického nitra boří tabu nejen v Turecku, se vydává na neprozkoumanou půdu i díky – a v těchto končinách obzvlášť – méně frekventovanému jevu, kdy se režie chopí žena. Zasloužená cena filmových kritiků FIPRESCI na festivalu ve Varšavě. ()
Snímek je nevýrazný, fádní a prázdný. Kamera je desaturovaná, kompozice zcela amorfní. Činy postav nevycházejí z jejich motivace ani povahy. A to celé prosím trvá hodinu a půl. Jestli se režisérka filmem snažila něco sdělit, tak mi to nejspíš ušlo. 0/10 [KVIFF 2016] ()
Film mi přišel zajímavý asi prvních 20 minut, pak už mě neustále stejné záběry začaly neskutečně nudit. Soudě podle výrazů lidí v sále jsem nebyla sama. Na konci se navíc v celku sympatická hlavní hrdinka zachovala jako (s prominutím) úplná kráva. Škoda, protože téma je hrozně zajímavé. ()