Staříci

Staříci jsou pro mě největším překvapením tohoto roku, co se česko-slovenské kinematografie týče. Bál jsem se taškařice, která by stavěla na nemotornosti starých lidí (viz ten nešťastný název filmu) a na dalším laciném vytěžování antikomunistické tématiky (viz synopse). Ve skutečnosti jde ale o velmi empatický a autentický film o každodenních problémech starých lidí, jejichž rutinu ovšem naruší nespravedlnost, která se jich osobně dotýká a kterou chtějí napravit. Příběh, zjevně inspirováný osudy plukovníka Pravomila Raichla a generálmajora Miroslava Káchy, kteří se odmítli smířit s nepotrestáním komunistické zrůdy Vaše, může sice nahrávat názorům o vyčpělosti (opožděného) českého antikomunismu, ale vzhledem k silnému akcentu na stáří protagonistů a také k blížícímu se 30. výročí Listopadu jde myslím o velmi zdařilé ohlédnutí za tím, jak se česká společnost vypořádala se svou minulostí. Je to film především o současnosti; minulost je sice přítomná v motivacích postav, ale impulsem k jejich konání je především (stále trvající) neschopnost současné společnosti dostatečně svoji temnou stránku reflektovat. (O opožděnosti tématu vlastně nemůže být vůbec řeč vzhledem k rostoucí relativizaci skutků komunistického režimu, nostalgii po husákovském "pořádku" a znovurostoucí moci normalizačních estébáků). Nemotornost starců (skvělí Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička) a jejich fyzická indispozice, jejich zarputilost (Schmitzer) i odevzdanost (Mrkvička) sice občas nutí vnímat film jako komedii, ale ten smích, který se při projekci ozýval z publika i v těch nejvypjatějších a vlastně nejsmutnějších chvílích, působil dost nepatřičně a vzbuzuje otázky, nakolik tato pomalá road-movie o stáří může být vlastně pro mladé publikum (které je poměrně často zvyklé na dynamický střih, vytěsňování ošklivosti a smrti ze života a pro které jsou Gottwald a Hus takřka vrstevníci) pochopitelná. To ale není problém filmu, spíš jeho recepce. (05.08.2019)

I když oceňuji sevřenost a přímočarý tah na bránu Staříků, kteří kdyby nebyli tak artritickým filmem (v dobrém, ta fyzičnost je na filmu to nejzajímavější), tak až připomínají něco z hollywoodu... ale stejně, tematicky podobný Odborný dohled nad východem slunce s tím "Havlovsky" lidským přístupem k pomstě umírajících starců na komunistických stvůrách je prostě lepším a silnějším filmem. Přirozenějším, což není jen tím že v hlavní roli je Vít z Plastiků, který si komoušskými lágry reálně prošel, ale celkově civilnějším pojetím filmu.A přitom i zábavnějším, jako lehce absurdní komedie s kořeny v poetice českého undergroundu funguje výtečně, a přitom humor tu nedělá Lábus, který tu jde proti svému hereckému typu podobně jako Dušek v Pustině, ale spíš parta kolem Víta z Plastic People of the Universe.I to finálové unaveně smířené "jdi doprdele" je působivější než nepřekvapivá plochost pointy Staříků. (02.07.2021)

Základní vada - citově se mě to nedotklo. 1) Snímek je z mnoha hledisek výborný. Dobře napsaný, špičkově zahraný, přiměřeně realistický a dostatečně filmový._____ 2) Očekával bych, že po zhlédnutí budu naplněn nenávistí, pocítím zmar, lítost, zoufalství, budu brečet nad obecnou nespravedlností života, nad tím, že lidi stárnou a co to přináší v každodenním životě. Ucítím kousek toho, co předvádějí protagonisté na obrazovce a bude mě to bolet._____ A ono nic. Přítomnost uvedených emocí vnímám, ale necítím je._____ 3) A to ani nemluvím o eventuální katarzi, kdy bych po bolestných prožitcích z filmu měl/mohl cítit na konci uvolnění a smíření... Hm... pořád nic._____ 4) Jasně, že vím, že film je o pomstě, o Vašovi a spol., o zločinech padesátých let. Ale když si vybavím zpětně jakoukoli scénu, vybavím si nemohoucí nešťastné odcházející (rozuměj umírající) stáří. To si z filmu odnáším._____ 5) Filmový debut 41letých dokumentaristů Martina Duška a Ondřeje Provazníka (scénář a režie) se povedl především díky hereckým výkonům 70letého Jiřího Schmitzera a 80letého Ladislava Mrkvičky. (30.11.2020)

Ano, ano, ano (jak by řekl Radek Pastrňák), splnilo se, co jsem četl.  Vyprávění je stejně pomalé a úsporné jako hlavní hrdinové. Vynikají různé zvuky (funění), přesná prostředí (domov důchodců), těm postávám se dostanete pod kůži, má to celé svou atmosféru, náladu i styl.  Až si budete připadat, že jste na té cestě s dědkama taky.  Schmitzer s Mrkvičkou byli typově přesní a skvěle to zahráli. Závěr mě totálně sejmul, to byl mazec. Celkově dost zajímavý počin. Jen zamrzí několik obrovských nelogičností (syn nejde Mrkvičku hledat, nikdo si nevšimne že Schmitzer do domova důchodců nepatří.) Jinak jsem byl  zase v kině a zase velká spokojenost, abych navázal na jeden svůj koment z tohoto měsíce.:D (23.10.2019)

Očividně je možné natočit vážný film s jasnou vizí a silným vyzněním, který nepůsobí směšně a neztrácí na naléhavosti. Staříci jsou evropský film, nedoslovný, ale přístupný, který nevnímá diváka jako idiota, nesnažící se učebnicově naplnit klasický dramatický oblouk, ale vyprávět tak, jak je vzhledem k látce nebo třeba i věku dvou hlavních postav záhodno. Neříkám, že je to bezchybně dokonalé, rozpačitá scéna "zbavení se" policisty na hlídce je opravdu křeč, ale jinak to není na české poměry dobrý film, je to opravdu dobrý film. Že českého lva za scénář obdrželi místo Staříků afektovaní Vlastníci je ostuda a absence ve Varech by měla být snad i trestána. (08.03.2021)