Tretí princ

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)

nostalgické +2* téhle pohádce jsem nikdy nepřišel na chuť a ani nevím proč. Obsazení není tak špatné, stejně i výprava, tak možná že by příběh mi přišel nějak víc strašidelný? - fakt nevím. Ale tenhle pocit se mi drží stále a proto to nižší hodnocení. Takže tentokrát Trávníček se Šafránkovou utřeli nos ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Zjistil jsem, že až na kultovní Tři oříšky pro Popelku na mě pohádky s Libuší Šafránkovou působí průměrným dojmem (viz Princ a Večernice či Sůl nad zlato) a u Třetího prince tomu není jinak. I když ve filmu hraje stejná dvojice, nepřišla mi pohádka tak mile kouzelná jako Vorlíčkova klasika. Filmu značně škodí několik tvůrčích rozhodnutí - ať už šlo o "škudlení" na rozpočtu ve scénách s bratry-dvojčaty, dabing Lucie Zedníčkové (zde se též šetřilo, protože jinak nechápu, proč ji namluvila Šafránková, která už tak má ve filmu dvojroli), nebo místy nesympatické vykreslení postav. Chaotická kamera v prostředí Adršpachu rovněž filmu nepřidávala na kvalitě. Ve výsledku slabší tři hvězdičky! (14.06.2023)

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)