Jakusoku no Neverland

Úprimne nerozumiem tomu ohlasu, pretože po prvom dieli, ktorý si vyslúžil moju pozornosť a nadšenie, absolútne vytratí akýkoľvek cit pre pacing, diely začnú byť naťahované fillery, kde sa nič neudeje, a keď sa sám prekonám, aby som dopozeral posledný diel a zistím, že ešte aj ten záver je taký nijaký, a o svete vonku sa nič podstatné nedozvieme, tak niekde bude asi chyba. (29.12.2020)

S anime je to obvykle tak, že jejich "filozofické" podhoubí je hodně na oko, vcelku povrchní, ale uspokojivé a především funkčně doplňující zajímavé popředí, kde se děje něco zajímavého a zábavného. Takže člověk sleduje cool pohádku, která je rámována čímsi vágně hlubokým. A je to tak fajn. The Promised Neverland to má přesně naopak. Ta zastřešující alegorie dospívání a totality je celkem promyšlená a hodně chytlavá, zatímco samotný děj je nezajímavý a nepromyšlený. Především je problém, když narativ zaměřený na proceduru útěku nabízí celkem mělká pravidla o tom, co kdo ví, co kdo dělá a co si může dovolit - děti "v úplné tajnosti" dělají měsíce dlouhé skupinové venkovní akce, aniž by dávalo smysl, že to jejich dozorcům může uniknou - ale nemá se o tom přemýšlet, protože jen díky tomu může být rozváděno ono ústřední podobenství. Umím si představit, že kvůli tomuhle prohození popředí a pozadí bude tenhle seriál pro někoho jedno z nejslabších, pro jiného jedno z nejzajímavějších anime. (18.06.2020)

Natěšení se vyplatilo. Únik, ať už je z vězení, nebo zde ze sirotčince, bývá vždy zajímavý, ať už je zpracovaný jakkoliv. Zdejší téma mu ale dodává na originalitě a neotřelosti. Leckdo by mohl namítnout, že se dětští hrdinové chovají až moc dospěle, ale je třeba vzít v úvahu, že úhlavní skupinu tvoří géniové a jejich chytrost a jistá vypočítavost se tak dá pochopit. Celá první série se soustředí zejména na plánování útěku, než na něj samotný, což jí ale neubírá na napínavosti. Každý díl je poutavý, v každém je nějaký více, i méně očekávaný zvrat. I záporačky mají jisté charisma. A zakončení považuju za jedno z nejlepších, co jsem v anime obecně zatím viděl - a to jde jen o základy pro další sérii, ve které se snad víc dozvíme o fiktivním světě budoucnosti. Protože, nalijme si čistého vína, je stále co objevovat - jak se tam ta monstra objevila, nebo jak obecně funguje sociální struktura, tedy soužití s lidmi. Už teď se hrozně těším na pokračování. Top anime zimy 2019. (22.04.2019)

[1. série] Nerozdávám 5* jen tak, ale vždycky cítím velkou satisfakci a spokojenost, když tak učiním. Sveřepě se tvářící trojička dětí na plakátu ve mně zpočátku zanechávala spíš pobavené pocity než jakkoliv seriózní, už jen z toho důvodu, že horrorům na poli anime tvorby se zrovna nedaří. Alá Goblin Slayer, Neverland mi ke konci první epizody bez okolků zabodl nepřiměřenou dávku adrenalinu do srdce, která ale oproti seriálu o goblinech vydržela až do konce. Práce s atmosférou je dozajista jeden ze dvou nejsvětlejších bodů anime: Nepamatuji si, kdy jsem takhle dlouho bez ustání byl napnutý, prožíval občasné štěstí a po většinu času bezmoc a strach s postavami. Záběry mající ideální úhly a výsostně vybraná hudba tomu vše silně napomohly, ale byla by to jen uměle nastavovaná kaše, kerá jednou vychladne, kdyby to nepodržely excelentní postavy. Já vím, tyto děti disponují až neúměrným intelektem na svůj věk, ale když na tuto šachovou partii přistoupíte (což je velice snadné), užíváte si každý jejich krok, úskok, obrat. Nepřátelé totiž hrají podobně precizní a hlavně smrtelno hru. Proto se mé jediné menší výtky vůči režii a scénáři týkají místy až zvláštně hlasitého vyjadřování postav v ne zrovna bezpečných situacích, ale asi mě to nijak nepoznamenalo, když mi každý díl uběhl jak voda a já žádal další a další, hned! Byl jsem mnohokrát překvapen, v hlavě tolik otázek, která si přály obdržet odpověď, protože frekventované cliffhangery byly vskutku parádní. Jediný větší důvod, proč tomu nedám čistých 5* je oproti výbornému OST pouze průměrná úroveň grafiky a animace, kde mi přišlo, že třeba obličeje některých postav šíleně ujíždí. Na 4* mě ale neukecáte, protože tohle mělo úplně vše, co jsem si přál. Jsem setsakra nadšen posledními díly CloverWorks studia, protože nejenže si vybírají vskutku originální předlohy, ale i ony adaptace zatím zvládají bravurně. Někdy tesknu, kam nám lodička anime spěje, ale o to raději jsem pak přesvědčen dílama jako tento o opaku. Jistojistý TOP této sezóny a fantastická podívaná. Takže sic těsně, ale přeci jen dosažených slabých 5* a těším se za rok na další! Nanananananana (29.03.2019)

Wow. Jsem ráda, že jsem tomuto seriálu dala konečně šanci. Téma, které se trochu podobá jednomu z mých oblíbených filmů, mě paradoxně trochu odrazovalo, protože jsem nedokázala odhadnout, jak moc pro mě bude jeho sledování náročné. Nakonec to ale nebylo podáno až tak děsivě, tak jsem se bála asi zbytečně už dopředu. Vlastně si zpětně ani nevybavuji, že by tam byla nějaká přímo hororová scéna, ale přesto jsem byla při sledování jako na trní. Seriál prostě staví na brutálně dobře zachycené dusivé atmosféře, na napětí a na bolestivé bezmoci, kterou jen občas a ve velmi dobře mířených dávkách probleskne paprsek naděje. Spousta twistů byla snadno předvídatelná a přesto mě seriál nenechal vydechnout a několikrát mě i překvapil. Bála jsem se, že to skončí špatně, dokonce jsem si vyhledala spoiler, abych v noci mohla usnout a to se mi stalo naposledy při sledování úchvatného Shinsekai yori, které bych atmosférou k tomuto dílu směle přirovnala. Tam to však bylo posunuté ještě o velký krok dál a i proto nemůžu hodnotit Yakusoku no neverland plným počtem hvězd. Pak se k tomu přidává ale i to, že občas mi přišlo až trochu moc na sílu, jak se každou chvilku měnily názory, motivy a celkově černobílé naladění postav. Do jisté míry přesně toto u postav vyhledávám, aby nebylo úplně jasné, jestli jsou dobré nebo zlé, ale tady to prostě bylo chvilkama už tak moc, že jsem to vůbec nežrala a věděla jsem, že se to na tu stranu dobra nakonec přechýlí. Svou stabilitou dobra pak mezi nimi Emma působila až skoro absurdně. Skvělá ale byla třeba postava sestry Krone, z jejího šílenství mě mrazilo, děti byly všechny úžasně chytré a nějak si dokázaly zachovat chladnou hlavu i když šlo o život a z celého srdce jsem jim fandila. Konec mě přesto nedostal až tolik, jak jsem čekala, asi to na mě bylo už trochu zdlouhavé, ale stejně to bylo dost silné, aby to ve mně trošku zůstalo. uf. To by k první sérii asi stačilo a ke druhé se vyjádřím zase příště, to by byla zase trochu jiná pohádka. (23.11.2022)