Muž, který stoupl v ceně

Víc než příběh človíčka, který si skočí na skleničku a vrátí se po třech dnech jako umělecké dílo, mě nadchla ničírna bankovek, kde jsou zaměstnanci hodnoceni podle toho, kolik toho zničí ("Vy jste dnes málo zničil." "Já vím, já budu ničit přesčas."), a čas od času se někdo zblázní ("Ne, já nejsem poctivý. Já si to doma slepím.") (05.05.2012)

Jak je známo některý díla stoupnou v ceně až po smrti autora. Stejně tak je tomu v tomhle případě. Jenže v tomhle případě je dílo vtetováno na zádech J. Kronera. Problém je v tom, že veškerý díla autora po jeho smrti patří galerii. Pro milovník absurdností povinnost. Za mě je to dílko kde je absurdnost dovedena k dokonalosti. (04.03.2023)

Zajímavá socialistická satira, zajímavá absurdní zápletka rozvitá opravdu ab absurdum, zajímavé nadčasové metafory v souvislosti s vystavováním člověka jako zvířete v ZOO či s jednáním s člověkem jako s předmětem (konkrétně obrazem). Je to do jisté míry originální, má to řadu vtipných hlášek (za všechny mi nejvíc utkvělo v paměti „Vy jste padělek. Odejděte, prosím!“), má to i jistý přesah skrze ty metafory i obraz doby a krajiny, v níž film vznikl. Ale současně jsem se neubránil pocitům znudění či dojmu, že je to... (tvůrci prominou) strašná blbost a trochu nedotažený úlet. Hotel pro cizince i Případ pro začínajícího kata ze stejné doby a hodně podobného ražení mě vysloveně fascinují, mimo jiné svou jedinečnou stylizací, kdežto v tomhle snímku čs. nové vlny mi to po umělecké stránce připadalo oproti těm dvou zmíněným takové průměrné a ani většina herců ve svých rolích mě nějak zvlášť nezaujala. Výjimku tvoří Zdeněk Řehoř v roli obhájce, kterému podobné vedlejší komické roličky s espritem anglického humoru vždycky seděly (okamžitě jsem si vzpomněl na Řehořova vrchního ze svatebního dílu Majora Zemana). 60% (29.09.2020)

Króner a jeho manželka mi připadají jako ztělesnění té dvojice ze starých anekdot "přijde muž domů a říká ženě:...". S tím pravděpodobně souvisí i fakt, že mi celý ten film spadá do doby tak o 3-5 let dřívější, než byl natočen. A s touto dischronií zase souvisí fakt, že mě nepřesvědčil a nebavil (kdyby byl skutečně z roku 1963, vnímal bych ho mnohem příznivěji). Absurditka pěkná, jedna trefná momentka a hláška střídá druhou (za všechny: "Jsem novým ředitelem galerie. Můj předchůdce se nepohodl s vrátným.") Některé rezultáty, jakož i samotný závěr filmu (člověk x zvíře, výměna pozic) byly silné, podobně práce v "ničírně". Ovšem celkový dojem velmi slabý, nemohu si pomoci. Takový škrobený slepenec. Připomínalo mi to dojem z Juráčkova Případu pro začínajícího kata, kterému jsem sice málo rozuměl, za to mě strhával po celou dobu. Tomuto jsem naopak rozuměl dobře, leč bez zaujetí. Jen zcela mimochodem podotýkám, že malíř nemohl ve své závěti odkázat něco, co nebylo nikdy jeho vlastnictvím. Ale má to být absurdní, takže kuš. (10.11.2011)

Výborná komedie plná skvělých vtipů. Samotná podstata věci (cenná kérka na zádech) je zde rozvíjena opravdu originálním způsobem - majitelem obrazu je galerie a majitel zad pozbívá ve své podstatě veškerou svobodu a stává se nesvéprávným, což mu nedělá psychicky moc dobře. I já si myslím, že toto zpracování je lepší, než to francouzské. Smál jsem se už od začátku, kdy malíř řekne "svlékněte se" a začne se svlékat uklízečka, která stojí opodál... :-) (21.12.2006)