Cesta späť

I přes bolestivě zdlouhavé propadávání do propasti, je ze scénáře cítit kalkul zavánějící knihovnou laciných románů. Syrovější pojetí by filmu neuškodilo, bere si do vínku všechny zaběhnuté hollywoodské schémata, aniž by jen na chvilku vykročil směrem, který by naboural nějaké stereotypní vzorce. Co nelze filmu upřít je, že řemeslo nekazí, večer nezkazí a nikde úplně neujede za neúnosnou míru patosu. Tím ale nechci říct, že by v tom toho patosu nebylo dost i tak, jen je průběžně včas utažený, škoda jen, že i tím se zdá být scénář více syntetický než autentický. Jestli to měl být Affleckův návrat k normálu ve filmovém byznysu, tak nezbývá, než držet palce, filmy jako Argo každý hollywoodský nádeník točit neumí. Srovnám-li, pak ale třeba Manchester by the Sea s Caseym Affleckem u mě sesbíralo nepoměrně více bodů. (13.04.2020)

Hlavní důvod, proč to není jen další šablonovitá self-improvement story ze sportovního prostředí, která rovnou vyšumí, nýbrž film, co chytne za srdce a stojí za pozornost, je Ben Affleck. Otázka, do jaký míry musel hrát namísto pouze vžít se do svých vlastních trablí alkoholika, i tak ale, nemyslím, že na mě kdy herecky zapůsobil víc. (25.03.2020)

On je bývalá středoškolská basketbalová hvězda utápějící své démony v alkoholu a oni jsou nekompaktní tým floutků, který si soupeři mažou na chleba. Jak se to bude vyvíjet je asi jasné i méně zkušeným divákům. Pokud nepočítám nějakých závěrečných 20 minut, jede film přesně podle šablony a seká kýč za kýčem, takže se s trochu nadsázky dá odhadnout, co bude kdo v následující scéně říkat. Nicméně vzdor vší logice to funguje. Affleck hraje dobře, zápasy dokážou vtáhnout a emotivní mimosportovní motiv vezme za srdce. O'Connor prostě umí. 80% (05.04.2020)

Ben Affleck sa v súčasnosti predbieha s Bradom Pittom v tom, kto je väčší alkoholik. Zrejme aj to je dôvod, prečo bol obsadený do tohto filmu a to celkom seriózne - Affleck tu naozaj vyzerá presne tak ako má, ako chlap, čo sa reálne vrátil z odvykačky. O'Connor sa orientuje na filmy zo športového prostredia, tentokrát zamiesil do basketbalu a opäť nezabúdol primiešať závislosť, nešťastie, frustráciu , zármutok, snahu o seba-vykúpenie. Affleckov osobný život a skutočnosť, že vlastne tu nemusel až toľko hrať, ho priviedla k jednému z jeho najlepších hereckých výkonov. Miestami silná hudba celkom dobre dotvára tie emotívnejšie pasáže. Ľudsko-vzťahová rovina podaná veľmi dobre. Źiaľ tá športová ma vôbec nebavila a úplne by som ju obmedzil. Pre mňa silnejšie tri hviezdy. (24.03.2020)

Naprosto standardní drama, které vůbec ničím nepřekvapí a už od úvodních minut je jasné, jakým směrem se bude ubírat. Gavin O’Connor tentokráte jede spíše na jistotu a diváky nedokáže úplně strhnout, protože se trochu zbytečně drží při zemi. I když je film z basketbalového prostředí, samotné zápasy nejsou moc zajímavé, chybí jim náboj a napětí a nemají ten adrenalin, který by asi měly mít. Dáno to může být tím, že snímek není primárně o sportu jako spíš o postavě samotného trenéra, který bojuje se svými démony a hledá cestu ven ze svého alkoholismu. Je až fascinující, jak se O’Connor po celou dobu drží zpátky a diváka nikdy úplně emočně nezasáhne a nepředloží byť jen jedinou emočně silnou scénu, která by ho "odrovnala". Prostor tak nechává Benu Affleckovi, který je v hlavní roli na své poměry více než dobrý a velmi pravděpodobně moc nehraje, jen emocionální scény mu stále nejdou a působí v nich hodně toporně. Je to ale právě on, kdo drží snímek nad vodou v těch nejslabších momentech a dokáže přenést přes tunu klišé a naprosto očekávaný vývoj. The Way Back je vesměs obyčejný počin, který byl v určité životní etapě pro Afflecka hodně důležitý, kdo ale zná předchozí O’Connorovy filmy bude spíše zklamán, protože tady se moc neprojevil a působil více jako nájemný režisér, jemuž na výsledku až tak nezáleží. 60 % (13.03.2022)