Tate no júša no nariagari

Asi každého, kdo mrkne na pouhý jeden díl napadne, že Tate no yuusha no nariagari nebude ničím originálním a už od počátku okatě vykrádá třeba Sword Art Online. Koncept světa s pravidly MMORPG je v anime již poměrně nadužívaný a po stránce základního námětu jaksi ani tohle dílo nemá čím překvapit. Proč tedy plné hodnocení? Čert vem nějakou originalitu. Štítový hrdina a jeho dobrodružství ve světě, do nějž nepatří, je totiž neskutečně zábavná podívaná plná akce a emocí. Zprvu se sám Naofumi, tedy hlavní postava, jeví jako nezvykle zajímavý člověk, jelikož mu z odporného chování celého království začíná dost hrabat a divák si není jist, zda sleduje klaďase nebo záporáka. Tahle vlastnost tak nechává diváka v jistém napětí, protože nikdy nevíte, jak bude reagovat na dané situace. Jistě, postupem času ho dost umírňuje jeho parťačka Raphtalia, která typicky plní úlohu té vedoucí ženské hrdinky. Dvojice dalších holčin jí pak zdatně sekunduje a seriál má tak nádech jisté harémovky, ač postrádá jakoukoliv romanci. Vadou na kráse budiž to, že první série jaksi nedojde k žádnému zakončení v rámci hlavního úkolu a závěr tak nějak vyšumí do vrátek ke druhé sérii. Ač tyhle seriálové praktiky nenávidím, zde klidně odpouštím, protože každý díl je plný zajímavých postav, událostí a popřípadě i nějakého toho vtipkování. Pokud někdy vznikne další série a opět půjde jen o každodenní fantasy dobrodružství, nebudu se zlobit. (27.06.2019)

I přesto, že jsem velkým zastáncem toho, že film by se neměl hodnotit podle knižní předlohy a stejně anime by se nemělo hodnotit podle mangy, ale tady si to prostě nemůžu odpustit. V manze celý příběh šlape o něco lépe a atmosféra je poněkud temnější, což z toho dělalo přívětivý seinen kousek. V anime se bohužel dostáváme do odlehčené problematiky a tak trochu shounen světa, což mi připada jako obrovská škoda, proto tedy ta mě 7/10 (15.05.2019)

Tate no Yuusha, nebo-li Povstání hrdiny štítu, mě zaujalo už ze začátku. Dobře, máme tu typickou isekai kostru, kdy je hrdina tajemnou knihou povolán do jiného světa, aby plnil roli hrdiny. Ale to, že se stane na první pohled nepoužitelným hrdinou štítu, nebo že ho celý svět víceméně zavrhne a stane se outsiderem i tam, kde by měl takříkajíc začít znova, je něco, co jsme tu ještě neměli. Není proto divu, že zůstane jako hrdina zahořklý, leč v nitru stále dobrák. První epizody se mi strašně líbily - zejména rozvoj vztahu mezi Naofumim a Raphtaliou. Normálně nemám rád jakýkoliv druh kemonomimi (zvířecích prvků na lidech), ale tady mi to vzhledem k okolnostem vůbec nevadilo. Samozřejmě, jde o harémovku, takže se k Raphtalii později přidá i třeba Filo, nebo Melty, které na první pohled mohou působit jen jako fanservisové postavy, ale mají své opodstatnění v ději a rozhodně nejsou úplně k ničemu. Celkově, postavy si zde člověk snadno oblíbí, či je dokáže z celého cukajícího svalu nenávidět (kdo má rád Malty, je pro mě naprostý sociopat). Od útlumu ve zhruba čtvrtině, pár nudnějším dílům a nástupu nějaké té zapeklitější dějové linky, jsem se už opravdu bavil. Jindy se do dokoukávání anime spíš nutím, nebo je to pro mě rutina, ale tady jsem jel díl za dílem a nechal se překvapovat, napínat a vlastně i dojímat. Tohle anime zkrátka dokázalo navodit všechny druhy emocí a nic, co se v něm událo, nebylo bráno úplně na lehkou váhu. Fantasy svět, který na ničem nestrádal, ani nikde zbytečně nepřebýval, občas dokázal být drsný a nelítostný. Bohužel, důvod, proč byli všichni proti hrdinovi štítu zaujatí, se tu nakonec úplně tak nedozvídáme - vše se váže k nevyřčené minulosti, což je podle mě strašná škoda. Ani tomu nepomohlo poněkud uspěchané tempo v posledních epizodách a otevřený konec. Navzdory všemu nepovedenému musím říct, že za poslední roky jde zcela jistě o jedno z těch nejlepších a nejpropracovanějších isekai anime, jaké jsme tu měli od první série Re: Zero. Jsem zvědavý, jestli nás čeká pokračování. Ale prý je to s přihlédnutím na popularitu pravděpodobné! (16.07.2019)

Tate by se dal shrnout do několika málo výrazů. Harem. Justice Porn. Generic Shounen. Ale to bych ho až moc shazoval. I když se zde tyto elementy nacházejí, jsou vcelu pěkně obměněny. Harem - hlavní postava má sice kolem sebe prakticky jen ženy, holky a loli dívky, avšak o nic se nepokouší a nevznikají trapné, 100x opakované ecchi blbosti. Justice Porn - začátek a prostředek nebyl prakticky o ničem jiném, než o obviněních, pomluvách a jak se to pak všechno vyřešilo (není spoiler). Nejprve jsem se bál, že bez Justice Porn bude zbytek obsahu mdlý a fádní, ale pletl jsem se. Pěkně se rozvinul příběh, konečně to nebylo jen o jedné věci, nastala diskuze, důkazy, prostě se to rozjelo. Generic Shounen - zde bych také křivdil, do příběhu se dostala pěkná politika, jiné světy, zvraty v ději, zajímavé postavy, najednou to nebylo jen o dobru a zlu, o dobrých a zlých, vše se pěkně zkomplikovalo. Co na to tedy říkám? Tate bylo jedno z mála anime v této sezóně, které jsem sledoval a na které se i, bože chraň mě, těšil. Naplno si uvědomuji, že to není nic převratného, ale to tomu neubírá na zajímavosti. Rozhodně je lepší než Sword Art Online, Log Horizon, Overlord. Slabší prostředek ho ale přecijen sráží dolů, kdy jsem nad "nedorozuměními" prostě vrtěl hlavou a prskal na obrazovku "jak je to možné!!!"... Protože pěkných 3-Start Shield 72 % (26.06.2019)

hlavnímu protagonistovi je 20, takže sláva vivat, máme tu po dlouhé době neinfantilní anime. Za druhé ..hrdina je chtě nechtě solitér, takže mu ani divákovi nepřekáží nadbytečné postavy, typicky otravná rodina či ještě o mnoho otravnější spolužáci z nějaké školy - hlavní hrdina si tedy nemusí lámat hlavu s tím, jak hlavně své přátele do svého nebezpečného života nezatahovat, ušetříme si nekonečné tlachy o tom, jak se všichni o všechny bojí (protože hlavní hrdina prostě žádné přátele nemá - jak krásný to svět pro diváka!) V neposlední řadě, jeho štít, no to je fakt zbraň na nic -- což je dobře, neboť jak si poslední dobou všímám, čím víc na prd se zdá být výchozí bod, tím příjemnější překvapení diváka čeká. Zde nejen (!) v propracovaném příběhu, který se navíc odvíjí až extrémně rychle: hrdina je okamžitě pod časovým presem, bez průtahů začne trénovat a vydělávat peníze, ale jakmile se divákovi ukáže způsob jeho každodenní rutiny, děj elegantně a při zachování plynulosti skočí a najednou jsou hlavní postavy nalevelovaný, jak u jiných anime po půlce série. Celkem slušnou dávku bojové akce divák dostane již v prvních 4 dílech, což je prostě super. Po 25 dílech mohu konstatovat, že spokojenost přetrvala a již se těším na potvrzenou 2. a 3. sérii. Teď jen doufat, že jim to nebude trvat příliš dlouho. Zatím souhlasím s hodnocením csfd: ± 80% i za mě. (12.03.2020)