Smäd po živote

Životopisná látka bývá z nejobtížnějších, a zachytit život magorů jakými byli tito malíři, to už chce hodně odvahy. Minnelli myslím celkem uspěl, jeho film vypadá hodně neamericky (což je pochvala). Kirk Douglas, zdravíme k jeho včerejším stým narozeninám, to zahrál dobře, stejně tak Quinn. Je to ale dlouhé, nudné, a nutně útržkovité, protože zachytit tak rozporuplnou osobnost nelze. Karel Höger v jednom z nejstarších CS dabingů povýšil Douglasův výkon do výšin. Cukor není uveden v titulcích jako režisér. (10.12.2016)

Vychutnání filmu bylo umocněno mojí nedávnou četbou - Vincent van Gogh - Deník v dopisechu od Jana Hulskera. Spojením těchto dvou děl jsem si plně uvědomila, nebo spíše představila, co byl Van Gogh za člověka a lépe pochopila jeho duševní rozpoložení, které nebylo jednoduché. Zmítal se mezi nepochopením otcem, který jej považoval po celý jeho život za zahaleče a nikdy jím nebyl nepochopen, nenaplněné a bouřlivé vztahy se ženami , postoj k bohu a náboženství. Divoká povaha, která touží být nespoutaná a přesto je spoutávána předsudky doby a jeho rodiny. To vše nemohl vyvážit silný a vzácný vztah s bratrem Theem, kterému psal ony zmíněné dopisy, odhalují jeho podstatu myšlení a čistou duši. Pro mne skvělý film po všech stránkách. (22.03.2015)

Snímek, nad kterým čas nemá žádnou moc. Výmluvná výpověď o osudu jednoho z nejvýraznějších představitelů výtvarného umění ... a především o jeho až chorobné posedlosti - o skryté našeptavačce, která sice může ruku v ruce s přirozeným talentem napomáhat ke vzniku těch nejcennějších uměleckých děl, ale bez záruky osobního úspěchu a následné oslnivé kariéry ... o zajištění bohatství či alespoň nějakých skromnějších finančních prostředků raději ani nemluvím. Zato dokáže zcela spolehlivě proměnit život v očistec, neboť je to věrná, ale nadmíru žárlivá společnice, která své oběti chce mít jenom pro sebe. Tak nevím, jestli byste o ni stáli ... kdybyste ovšem měli na výběr - posmrtná sláva je sice hezká věc, ale moc si jí neužijete. P.S.: Obrazy Vincenta van Gogha sice nejsou zrovna můj sálek kávy, ale to s hodnocením nemá co dělat ... 4,5* (23.10.2012)

Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického. 80% (04.05.2020)

"In his memoir "The Ragman's Son" Kirk Douglas recounted that John Wayne attended a screening of the film, and was horrified. "Christ, Kirk! How can you play a part like that? There's so few of us left. We got to play strong, tough characters. Not those weak queers," Wayne said. Douglas tried to explain, "It's all make-believe, John. It isn't real. You're not really John Wayne, you know." Wayne (born Marion Morrison) looked at him oddly, as if Douglas had betrayed him." Cokoliv si přečtu o Johnu Waynovi ve mně ponouká nenávist vůči Johnu Waynovi a cokoliv si přečtu o Kirku Douglasovi ve mně vzbuzuje lásku ke Kirku Douglasovi. Film samotný zestárl/zastaral trochu víc, než jsem doufala, ale pořád je dost frenetický. (09.09.2022)