Diego Maradona

Výborný dokument o hovězím klukovi ze slumu, který uměl pár let moc hezky čutat do meruny a lidi mu to strašně žrali. Tak trochu jsem čekal další nekriticky vyčpělou ódu na nedotknutelnou osobnost, ale nakonec se z toho vyloupl velmi koukatelný portrét amorálního pokrytce se slabou vůlí. Z biografického triptychu Senna-Amy-Diego Maradona je to kus nejslabší, o to více však poodkrývající lidské neřesti v celé své kráse i ohyzdnosti. (21.12.2020)

Sennu Kapadia vystavěl na konfrontaci slavného závodníka s jeho nemesis, povahově protikladným Alainem Prostem. Také Maradona je filmem o střetu dvou osobností. Tentokrát ovšem dvou osobností jednoho člověka. Na dualitu, kterou si v sobě fotbalová legenda nesla, upozorňuje v jednom z mimoobrazových komentářů trenér Fernando Signorini. Vyzdvihuje nesoulad mezi stydlivým „mamánkem“ ze slumu (Diego), a monstrem zrozeným z touhy po úspěchu (Maradona). Maradona byl podle něj původně jen maskou, kterou si fotbalista nasazoval před novináři, jimiž pohrdal. Postupně, s přibývajícími skandály (drogová závislost, diskvalifikace, milostné aféry), ale maska a jeho skutečné já začaly splývat. Kapadia tuto interpretaci možná až příliš samozřejmě přijal. Díky uvedenému pojetí je ovšem více než dvouhodinový film spojený jedním ústředním motivem, které přispívá k jeho dynamice, když střídáním situací odhalujících různé vrstvy protagonistovy osobnosti vytváří tenzi mezi Diegem a Maradonou. ___ Kapadiovi se navíc stejně jako v případě Senny a Amy podařilo v životním osudu konkrétního člověka najít univerzální témata (zrada, odpuštění, vykoupení, hledání svého místa ve světě), se kterými se dokáže identifikovat i ten, kdo nikdy nehrál fotbal, nebral drogy a nekamarádil se s neapolskými mafiány. ___ Ocenil jsem taky, jak je Maradonův příběh vsazován do širšího sociopolitického či ekonomického kontextu doby. Fotbalové vítězství Argentiny nad Anglií je prezentováno jako pomsta za válku o Falklandy. Skrze Maradonovu závislost na kokainu film odhaluje, jak byla Neapol prorostlá zločineckými organizacemi, které s pomocí mediálně známých osobností ospravedlňovaly své aktivity. Velkou pozornost dokument přikládá otázce národní hrdosti spoluutvářené fotbalem a identifikací s určitým klubem. Když například Maradona nastoupil proti Itálii, snažil se svou „zradu“ hájit tím, že Neapol není Itálie, ale outsiderský stát ve státě, bojující o místo na výsluní (stejně jako se to podařilo jemu, chudému chlapci z okraje společnosti). Vycházel přitom z vědomí silné nevraživosti mezi italským severem a jihem. ___ Diego Maradona fascinuje zejména tím, do jak kompaktního, tematicky bohatého tvaru dokázal Kapadia se svými spolupracovníky i potřetí stovky a stovky hodin archivního materiálu poskládat. Ke spádu vyprávění významně přispívá i soundtrack Antonia Pinta, do něhož jsou nápaditě zakomponované zvuky pádů, výkřiků a kopů do míče. Také jeho zásluhou nabízí film nejen množství informací, ale zároveň bohatší zážitek než leckteré drama zkonstruované primárně za tím účelem, aby ve vás vyvolalo emoce. 75% (09.07.2019)

Život jak stvořený pro film, nebo minimálně vynikajícím způsobem sestříhaný a odvyprávěný dokument o tom, že prachy a sláva vážně nejsou všechno, stejně jako fotbal se tato vysoká hra nedá hrát navěky a lidé jsou vážně divná stvoření, stačí jim málo, aby milovali či nenáviděli. Souboj Diega s Maradonou určitě stojí za zhlédnutí i když třeba tu kopanou vůbec nemusíte. [Kino Citadela - Litvínov] (21.08.2019)

Schopnosť Kapadiu a tímu okolo neho vytvoriť z rozhovorov, prameňov a archívnych záberov tak živelné, nekompromisné a intenzívne dokumentárne filmy profilujúce jedinú výraznú osobnosť je natoľko obdivuhodná, že by mi ako divákovi nevadilo, keby venovali celú svoju kariéru len tomuto formátu. Futbal nesledujem, o Diegovi som vedel pramálo, no celé dve hodiny som sledoval jeho cestu s napätím takmer trilerového efektu, takže klobúk dolu. (13.08.2019)

Obecně mám dokumenty o osobnostech daleko raději než hrané filmy, pokud jsou zajímavě zpracované. A tenhle Kapadiův zajímavý rozhodně je. Maradonu jsem neměl už jakožto dávný dětský fanda mezi oblíbenci - čtvrtfinále s Anglií v 96 a jeho Božská ruka, jak trapné...Dokument, jak už to tak bývá, nabízí možnost nahlédnout na objekt zájmu filmařů trochu jinou optikou a trochu si názor poopravit. Režisér má co nabídnout hlavně díky unikátním záběrům z Maradonova soukromí, z nichž některé jsou emočně velmi vypjaté. Ale nejen ty – sledovat neuvěřitelně nadopovanou atmosféru na italských stadionech i mimo ně nebo pozorovat neutěšenou situaci tehdejší Neapole je pohledem na jiný svět než dnes, agresivnější, nepřátelský, vyhrocenější, ale i jaksi životnější a sebevědomější. Dnes se takové písničky, jaké si zpíval Maradona s týmem po vitězství v kabinách těžko zpívají. Kapadiův dokument mě s Maradonou smířil, člověk najednou tak nějak trochu chápe jeho temnější, nedospělou stránku, včetně lhaní a podvádění, jako u mnohých ho mlel neuvěřitelný psychický tlak, se kterým se pral, jak mohl.K dokumentu mám jen jednu připomínku - lehce bych zkrátil stopáž nebo bych ji ponechal,ale přidal něco z postfotbalového období (chování v Rusku, Mexicu, politická prohlášení na Kubě aj) Ale i tak: Pro fotbalové fandy povinnost, ostatní by se rozhodně nudit neměli. (30.07.2019)