Na pár krokov

----- "Uvolni se ... je to jenom život. Skončí, než se naděješ." ----- O mládí, které touží roztáhnout křídla, vzlétnout až někam ke hvězdám ... a přitom si uvědomuje, že nemá budoucnost. A taky o lásce ... pro kterou platí víceméně totéž. Dojemné a otevřené a emotivní ... byť s určitými výhradami. Ta paličatá vzpoura proti osudu je uvěřitelná, účelově použitý patos v závěru už méně. I když ... kdoví, jaká je praxe na amerických klinikách, které vyhlížejí jako špičková V.I.P. pracoviště. Zdali tam teenageři s cystickou fibrózou mají téměř neomezenou volnost pohybu, takže si chodí kam chtějí, kdy chtějí - a s kým chtějí, své pokoje půjčují komu chtějí - a za jakýmkoli účelem, bez problémů se dostanou k uskladněným luxusním potravinám ... a dokonce i k chirurgickým oblekům. Zdali zaměstnanci kliniky opravu spoléhají na jejich zodpovědnost, takže bez problémů uvěří i problematickému, neboť svobodomyslnému a vzdorovitému týpkovi, že najednou - z ničeho nic - vezme svou léčbu do vlastních svobodomyslných a vzdorovitých rukou. A zdali je reálné oficiálně uspořádat pro jednu z pacientek neobyčejně efektní a srdcervoucí představení. Kdoví ... jednou je to V.I.P. klinika - a jako taková si chce udržet klientelu ... obzvláště za situace, kdy zdravotní pojišťovna od osmnácti let léčbu cystické fibrózy neproplácí (jak se jen tak mimochodem dozvíte). Nicméně to všechno není až tak důležité, neboť příběh má v sobě - především zásluhou ústřední dvojice - cosi uhrančivého ... do 4* mu tudíž mnoho neschází. (11.03.2022)

1 dítě z přibližně 2500 až 3000 narozených dětí se narodí s Cystickou fibrózou, to je docela dost. O nemoci jsem už slyšela, ale nevěděla jsem, že má i tak přísná pravidla mezi pacienty. Tři kroky od sebe je ten typický film plný kliše, citových vydírání a nepřichází s ničím novým... Má ale jeden velký plus - sympatické postavy. Hlavní hrdinku si prostě musítě zamilovat. A Cole? Ten je pro mě objev roku. Tak se mi zalíbil, že jsem kvůli němu začala koukat na Riverdale a přítel se mi za to doma směje :D Tři kroky od sebe se stal mým oblíbeným filmem!!! (10.08.2021)

Už to skoro vypadá, že slušná teenage rom-com se nedá natočit bez toho, aby alespoň jeden z hlavních hrdinů umíral na nevyléčitelnou nemoc. Za poslední dobu mě napadá třeba The Fault in Our Stars nebo Departures. I tady jsou postavy příjemné a celkově to utíká, navíc v závěru emoce fungují, takže stojí za podívání. Tyhle příběhy jsou vlastně i přes to umírání (a fakt, že jedou jako přes kopírák) docela koukatelné. 70 % (30.12.2019)

Hvězdy nám nepřály. Jenže trochu jinak. Trochu méně ve všem a trochu víc pateticky. Tyhle filmy o smrtelných nemocech jsou takové těžkopádné v tom, jak ždímají ty city z diváka tou lineární cestou. Všechno je terminální a deterministické a hrdinské. To je samozřejmě správně. Ale já asi možná i hypochondricky se prostě ošívám. (24.07.2022)

S mŕtvymi alebo minimálne smrteľne chorými mladými ľuďmi sa v posledných rokoch na filmovom plátne roztrhlo vrece, že im už dôchodcovia vôbec nestíhajú. To človek už nestíha spočítať koľko tých rakovinových, cystových, fibrózových a kto vie akých ešte akých chorôb stihli ľudia do 18 rokov nachytať. Samozrejme za tým istým účelom - dostať na konci z človeka strašne úprimnú slzičku pri veľmi smutnej hudbe. Viac filmov furt o tom istom už točí len Marvel, ale s tým rozdielom, že tam hlavný hrdina zase nikdy nezomrie. (27.03.2019)