Posledná aristokratka

Plné klišé i archetypálních postav, převařovaných fórků i opsaných motivů a v několika chvílích to připomíná fakt blbou pohádku. Na druhou stranu najdou se tu i povedené momenty, je to i dobře zahrané,pokud nepočítám Dykovou, a hlavně z toho čiší taková ta pohoda, kterou člověk od podobných vánočních záležitostí očekává. A to je asi to nejdůležitější. 60% (06.01.2021)

Tenhle film je asi nejzářnějším příkladem za posledních mnoho let, že by nebylo do věci zavést půl hvězdy, nebo hodnocení po desítkách procent. Je to totiž přesně mezi a tak mi nezbývá, než lehce nadhodnotit a ocenit fakt, že když to vezmu kolem a kolem a srovnám to s několika málo komediemi, co jsem od nás za poslední roky viděl, nevychází mi z toho Poslední aristokratka úplně nejhůř. Což není vůbec pochvala, jen smutné konstatování faktu, jaké filmy (komedie) se u nás teď točí. Přesně na 50 procent a kdyby nebylo Vladimíra Smutného, šel bych určitě s hodnocením níž. (29.02.2020)

"Na co to koukáš, mami?" volá na mne dcera z pokoje. "Na Poslední aristokratku," odpovídám. " Už uspali tu kočku?" "Jakou? Kočka tam není ..." "Tak to je škoda. A už mají ty psy?" ptá se moje maturantka. "Ne, žádní psy tam nejsou, ale mají koně." "Koně jsou až v dalším díle. A ta matka se učí česky?" "Mluví česky od začátku" Zdá se, že Vejdělek toho vynechal tolik, až vylil dítě i s vaničkou. (03.01.2021)

Super, nepříjemný podzimně- zimní časy dostávají jeden velmi pohodový filmový doprovod. Film má postavy, který si vzájemně náhravaj k vytváření humorných scén i dialogů. Samotná záplětka je sice taková fik - fik a "princ" na bílým koni působí až nechtěně úsměvně, ale tajit, že mě ve společnosti "aristokratů a jejich služebnictva" bylo fajn a mnohokrát jsem se zasmál by k filmu nebylo fér. Herecky je film nabitej jmény, aby ne, Jirka Vejdělek je z mého pohledu český filmový hitmaker, takže hvězdná jména si své "ne" dvakrát rozmyslí a ono to výslednému zážitku ještě přidá. Cupitání pani Dykové, hlášky prakticky hypochondra Pavla, ořechovka od paní Elišky, sarkasmus Martina Pechláta mě opravdu v celku pobavilo. Nejmilejším překvapením byla pro mě dosud neznámá Yvona Stolařová, jediný co jsem o ní zjistil, že studovala Janáčkovu konzervatoř, což je zřejmě dobrej oddíl, protože Yvona předvedla při svém debutu vyzralý výkon, působila přirozeně, neokoukaně a i ve scénách s mnohem zkušenějšími kolegy se neztrácela. Kamera Vladimíra Smutnýho je opět něco neuvěřitelnýho, opět dokázala zprostředkovat atmosféru filmu. Jediný dvě výčitky, pro mě tvůrci neukázali prasákův kabinet, tak jsem se těšil. A nějak jsem nepobral, proč američani mluví česky, nebo to byli čechoameričani, to mě opravdu nějak uniklo. Nicméně přes to se lehce přenesu, teda přes prasákův kabinet zase tak lehce ne. (24.10.2019)

Úsměvná filmová jednohubka, která má tři přednosti. Tou první je příjemné herecké obsazení, Martin Pechlát s Pavlem Liškou mě bavili + paní Eliška byla opět úžasná. Tou druhou je krásné snoubení kamery s exteriéry/interiéry, panu Smutnému by se mělo oficiálně zakázat stárnout a roky začít od teď odečítat. Třetím plusem je pro mě hudba, velmi dobře zvolená, hezké pohlazení pro má ouška. Takže u mě dobrý. (06.11.2019)