Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (viac)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (703)
Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. ()
Jako byste ty příběhy zažili sami. Chlapi ze sousedních vsí si nejprve pošmáknou na divočákovi a pak si dají obrácenou Břežněvovu trojobruč. Film o běžných jevech, slovech, činech a charakterech. Žádná dramatická složka, nulová zápletka, vyvrcholení s hodnotou zera. Ale přesto - sledovat Vláčila jak se snaží přihnout, masožravého Krejčíka, akademického malíře nebo hon na divočáka, to je prostě lahůdka. Menzelovy filmy podle Hrabalových předloh jsou zcela obyčejné a zároveň netuctové. Jak by tady bylo krásně, kdyby bylo více takových filmů. Ale přesto nemůžu s hodnocením výš. Jak to ten Menzel dělá, že po Postřižinách a Sněženkách mám nutkavou chuť na pivo a pečínku. No nekupte to... ()
Mnozí mě budou nenávidět, ale já v tom nevidím to co ostatní. Ony za to také ve velké míře můžou upoutávky, které neustále melou dokola ty samé hlášky a situace, takže když se pak podíváte na film, tak už vám to nepřijde vtipné, ale spíš trapné, chladné, bez známky pohody. No a bez těchto hlášek to je vlastně průměrnější český film. ()
Filmová pohoda. Krásne poetická komédia s prvkami tragiky a jemného filozofického, či baladického nápevu. Ten filmu dodáva pomdanivé prostredie jesenného vidieckeho prostredia Kerských lesov. Množstvo postáv zasahuje do deja priamo aj nepriamo, no všetky v ňom majú nezastupiteľný význam. Príbeh filmu plynie len na jemnom náčrte deja, ktorý prakticky ani nie je dôležitý. Dôležitá je prirodzená plynulosť s množstvom pamätných scén a krásny záver. 85%. ()
Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (37)
- Film se natáčel od srpna do listopadu roku 1983. (SONY_)
- Když Leli (Jaromír Hanzlík) rozebírá trabanta, má špinavé ruce. V dalším záběru je má naprosto čisté. (carott)
- Ve filmu "hráli" celkem čtyři kanci: Dva vycvičení byli natáčeni při lovu. Třetího vycpaného použili filmaři při přetahování o prase. Posledního kance snědli herci se šípkovou omáčkou a zelím. (NiaWolf)
Reklama