Skřivánci na niti

"Ten člověk nezemře přirozenou smrtí." :-) Trezorový snímek Jiřího Menzela na motivy předlohy Bohumila Hrabala patří mezi filmy, které by se měly promítat povinně ve školách. Nejen kvůli samotnému politickému podtextu, ale kvůli jemnému, inteligentnímu humoru, který je třeba pěstovat! Máme my to ale štěstí, že máme v kultuře v tomto směru takové úžasné velikány! Skřivánci jsou jedna velká hořkosladká paráda a díky všem tvůrcům za ni. (24.01.2019)

Morálně pokřivená doba v šedesátých letech jistě byla, a nebyla dozajista dobrá. Ale která doba vlastně není morálně nějak pokřivená? Není jí třeba i ta dnešní? Tehdy se jednalo o politickou morálku, dnes se jedná o zkaženou morálku charakteru jednotlivců z hlediska peněz, osobní moci a slušnosti v chování vůči ostatním. Z tohoto hlediska si tehdejší doba a ta dnešní nemají co vyčítat. Morálky jsou jen dvě. Ta dobrá a ta špatná. SKŘIVÁNCI NA NITI na poslední chvíli, ještě před normalizací, věrohodně zachytili osudy hrdinných lidí, kteří se nebáli postavit tehdejšímu totalitnímu politickému režimu zpříma a beze strachu. Co na tom, že pak SKŘIVÁNCI skončili v "trezoru" filmového zapomnění na dlouhou dobu. O to víc nám byli pak milejší, když oprášeni "vstali z mrtvých" a připomněli nám tu hroznou dobu omezování svobodné myšlenky. Jiří Menzel tímto snímkem stvořil "černou knihu" totalitní ideologie. (08.06.2007)

Mě teda tento film po všech stránkách minul, což je zapříčiněno nejvíce tím, že jsem neměl to štěstí danou dobu zažít a mohu si ji pouze představovat. Rozhodně to však není důvod jediný. Po komediální stránce to bylo holé neštěstí, neboť vtipného tady neráčilo být vůbec nic. Spousta filosofických keců o tom, jak je doba strašná, ale přesto se dovedeme radovat z maličkostí. Jeden totálně blbý milostný románek. A poté už v podstatě pouze závěrečné titulky. Viděl jsem 4 lepší Menzelovy filmy a zároveň žádný horší. Víc než * bych nevykouzlil ani kdybych byl mistr Evropy v praktikování černé magie. (24.05.2012)

Skřivánci na niti rozhodně jsou klenot. Svým vyzněním jsou totiž velice silným a odvážným dílem s morálním poselstvím, které ukazuje rozdíly mezi slušností a zákeřností a to ve velice lidské podobě a tak nějak česky s humorem. Z Menzelových filmů se navíc podle mého názoru, jedná o nejsilnější vizuální zážitek. Již první záběry na šerednou průmyslovou krajinu jsou fascinující a následné scény ze šrotiště nezapřou geniálního kameramana, jenž do filmu vepsal onu všudepřítomnou rezavou barvu. Projevuje se i režisérův cit pro vyznění jednotlivých scén, a to například v momentech kdy političtí provinilci platonicky pokukují po kopečkářkách. Herecké obsazení je samozřejmě bezchybné až po tu nejposlednější roli. (01.11.2010)

Z toho filmu mám dobrý pocit. Smutněveselá poetika z jednoho šrotoviště, které má přetvářet staré železo na nové, stejně jako zde pracujícího třídního nepřítele v nového, lepšího, socialistického člověka. I na docela malém prostoru se podařilo dobře zpodobnit atmosféru doby se všemi jejími nectnostmi a šílenostmi a docela hluboko proniknout do povah a charakterů několika postaviček, ať už z tábora tehdejších vítězů či zdánlivě poražených. (22.08.2016)