Národní třída

Čermák si zahrál Vandama skvěle, ale co je to platné, když ten příběh byl na celovečerák prostě málo. Rudiš se dobře čte, ale na zfilmování se nehodí. Přesto: milostná scénka byla přesná - vyspat se s někým jen z vděčnosti nemůže dopadnout nikdy asi fanfárově. A štamgasti u stolu byli taky povedení, až snad hrůzně povedení. (12.02.2020)

Obraz lidského úpadku. 1) To, v čem je film dobrý, je zároveň přesně důvodem, proč se mi film nelíbí. Sledovat losery mě nebaví._____ 2) Sympatičtí herci a některé pěkné okamžiky nepřeváží fakt, že filmu chybí pořádný příběh._____ 3) Stylový, i když poněkud akademický 31letý Jan Cína (Psycho) se může ucínovat a ono nic. 40letý Václav Neužil (developer) své přitažlivosti moc neužije. 46letý Hynek Čermák (Vandam) je sice přesvědčivý, ale zase není sexy. Ani jinak mě film nezaujal. (19.03.2021)

Tenhle film mi způsobil silnou alergickou reakci na oslovení jménem jistého herce, co umí širší roznožku než pracovnice nejstaršího řemesla. V průběhu filmu jsem taky začal být alergický na Čermáka a jeho výlevy. Na monolog myšlenek jsem ale alergickej už pár let. A když jsou ještě úplně hloupý jako ty Čermákovy, není o čem. Právě jsem viděl filmovou sračku a na tu jsem alergickej fest. Jediné, co mě zajímá, je, jestli to označení kastrovaného býka bylo ve scénáři stejně často jako ve filmu. Protože jestli jo, tím scénářem by se dalo zabíjet na dálku. (18.02.2023)

Štěpán Altrichter atmosféru stále umí vykouzlit, ale do tohoto příběhu se mu ji daří dostat jen v menším počtu scén, než to bylo u Schmitkeho. Film táhnou herci v čele s buldozerem Hynkem Čermákem, ale po té hodince a půl bych nejvýše řadil civilnější herecký výkon Kateřiny Janečkové. Pořád mám ale pocit, že tenhle námět měl navíc, než je tento lehký nadprůměr... (16.03.2021)

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~ (13.03.2020)