Ostře sledované vlaky

Co ještě zbývá napsat o životním díle Jiřího Menzela, de facto symbolu Československé nové vlny a snad nejznámějším a nejuznávanějším tuzemském filmu ve světě? Snad jen, že je poměrně škoda, že se Jiří Menzel nepokusil někdy natočit dobrodružný film, kriminálku nebo thriller. Soudě podle závěrečných deseti minut, mohlo by jít o velkolepou luxusní záležitost. 100%. (17.12.2008)

Němci jsou prasata! Ze všech slavných a úspěšných Menzelových filmů, jsem si nechal projekci Ostře sledovaných vlaků, až na úplný konec. Tento snímek vyznamenaný Oscarem, má mnoho do sebe. Nezapře se Menzelova režisérská ruka, stejně jako Hrabalův typický styl vyprávění a lehce erotické scény. Václav Neckář, jako nesmělý výpravčí, ale především Josef Somr, coby zkušený svůdník, neměli chybu. V menších rolích bych ocenil Vladimíra Valentu, jako přednostu stanice či Vlastimila Brodského coby zástupce Třetí říše. Když vypráví na vlakové stanici o tom, jak německá vojska chytře ustupují, aby nakonec nepřítele dostala do pasti, na tváři diváka to musí zákonitě vyloudit úsměv. Je to pěkný film, dobře se na něho kouká a scéna s razítkováním dívčího zadečku, je kouzelná. Závěr, který se nese v trošku akčnějším duchu stojí za to a dokreslí dobrý výsledný dojem tohoto slavného filmu. Ale přece jen - Jiří Menzel má ve své filmografii ještě lepší filmy, i když tento je nadčasový a prakticky vůbec nezestárnul. (19.12.2010)

Film úsměvný i vážný..tyto dvě složky nejsou vůbec separovány, ve snímku podle novely Bohumila Hrabala dochází k jejich fúzi, a to tím nejlepším možným způsobem. Jiří Menzel s citem natočil dílko, které ukazuje, že i na pozadí války probíhá normální život..život se všemi radostmi a strastmi všedních dnů. Herecké výkony v popředí s Václavem Neckářem, Josefem Somrem a Vlastimilem Brodským jsou..nepopsatelné, přirozené. Jakoby to sami herci ani nehráli. Ve filmu se nachází tolik úchvatných momentů, že jedno oko nemůže zůstat suché. Od "razítkování zadečku" až po "sabotáž". Získání sošky Oscara byla snad jen formalita. Vždyť se jedná o jeden z nejlepších filmů nejen české kinematografie. (10.05.2006)

ŽENA, to je ozdoba přírody. Věděl to B. Hrabal, věděl to J. Menzel a pan Somr resp. výpravčí Hubička jim to denodenně dokazoval, přičemž byl (kdykoliv a kdekoliv) připraven to stvrdit i razítkem (jak já tu scénu miluju). A je úplně jedno, zda je to za války, míru, na jaře, či na podzim. Jen ten Vašek Neckář resp. M. Hrma se v tom teprve učí chodit aneb dr. Brabec konstatuje diagnózu- eiaculatio praecox a rovnou ordinuje i (rychlo)léčbu) aneb jak zpívají Mandrage: „hledá se žena......zkušená žena“. Čas však neúprosně tlačí a hodiny odkrajují poslední vteřiny (do) příjezdu „ostře sledovaného vlaku“. To aby bylo dostatečně jasno, že (zde) se hraje (i) na vážnou notu, tj. Hrabalovsky poetické (Menzelovsky chronologické, méněvrstevnaté) se silným mrazivým (protektorátním) podtextem, to zejména díky postavě V. Brodského coby kolaboranta rady Zedníčka. Zasloužený klenot české resp. československé kinematografie, byť paradoxně (alespoň v době vzniku) (o)ceněná více v zahraničí než u nás doma. P.s. pro čtenáře předlohy (resp. jejich výtky) mám pochopení.....90% (25.02.2013)

(1001) Nevím, jestli zrovna tohle je vhodné místo pro ventilaci těchto pocitů, ale v posledních několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem neskutečně alergická na Miladu Ježkovou. A čím víc se dívám na ty protivné a hloupé ženštiny, které představuje, tím víc mám dojem, že ji režiséři strašlivě nadužívají. A co se týče filmu samého: Mám dojem, že jaksi "rozumím" záměru, ale celé to sledování vůbec neplyne tak lehce, jak by mělo. Závěr to čekání trochu ospravedlní, ale jak říkám, trochu. Mimo něj mi skutečně skvělá přijde jenom scéna, ve které jde Miloš za paní přednostovou do sklepa. (17.02.2015)