Monsieur Chocolat

Silně prozaický a dějový příběh,ve kterém vše jde silně na ruku a zvraty jsou trošku prvoplánovité. Vše jde vpřed a žádné zbytečné odbočky. Takový ten příběh, co by se měl zalíbit všem a ničím zvlášť nevynikat. Koukalo se hezky, ale že by mi to přineslo nějaký nadstandardní požitek či nějakou přidanou hodnotu. ne. 7,5/10 (25.09.2017)

Omar Sy je dost možná nejlepší herec z Francie současnosti a ještě jsem s ním neviděl špatný film. Ten chlap má charisma, je vtipný a umí výborně hrát, což jsou základní atributy dobrého herce. Monsieur Chocolat vypráví příběh o prvním černošském klaunovi, který se z absolutní špíny a hnusu dostane do největšího Cirkusu v Paříži a podmaní si absolutně všechny, ale jak už to se slávou bývá, málokdo ji dokáže přijmout a zvládnout, proto problémy s alkoholem, ženami a gamblerstvím jsou nevyhnutelné. Silný příběh, který mě párkrát slušně dojal i pobavil. 80% (25.10.2017)

Na dnešní poměry to skoro vypadá, jak kdyby Francouzi rasisticky natočili příběh pana Čokolády - prvního černého klauna na území Francie. V dialozích je to samej negr a už ten název Pan Čokoláda hraničí s tím, zdali by se film měl promítat v tak rasistické zemi, jak je, dle Skotů, právě Česká Republika. Za sebe ale můžu říct, že Omar Sy je výborný herec a svým charismatem si podmanil celý příběh. Dokonce si myslím, že je i jeden z nejlepších, kteří ve Francii aktuálně vládnou. Některé scény byly opravdu ukázkové a emocionálně nádherné. Vypravěčsky je to pak taková správná klasika, kterou potřebujete, když si chcete odpočinout a zároveň se podivit nad nějakým příběhem podle pravdy. (27.04.2021)

Cirkus je hořký, bohudík. Mně se sice nechce věřit, že život pod šapitó býval kdysi doopravdy takhle smutně veselý, ale z pohledu filmového diváka jen dobře, protože příběh pak vyplavuje emoce. Smích zahání smutek, smutek probouzí touhu se smát, a tak pořád dokola, až je vám z toho na konci úzko i hezky zároveň. Říkáte si "k cirkusu nikdy", ale pak vylezete z kina do podzimního psího počasí a nejradši byste zalezli do vyhřáté maringotky. (18.11.2016)

Tohle není film jen o smutném osudu umělců, kterým publikum aplaudovalo a plakalo smíchy u jejich vystoupení, aby na ně záhy zapomnělo. Především je to snímek o jinakosti. Rafael se vší silou snaží stát bílým mužem, aniž by si byl schopen uvědomit, že jediné, co opravdu nemůže změnit, je barva své kůže. Footit sice svoji jinakost může lépe skrýt, ale zase prožívá život odsouzený ke smutku. Film o jinakosti, tvůrčí tvrdohlavosti, odhodlání jít za svým snem i pokusu o zbourání hranic, které bourány být nechtěly. (16.09.2020)