Bolesť a sláva

to by ani nebyl Almodovar aby snímek nedotáhl k dokonalosti.Vsadil na Banderase ,který je v herectví chameleon a dobře udělal.Banderas dokázal vytěžit ze všech situací.Namátkou připomenu stále infantilní vztah syna k matce.Kvalitní dialogy ,žádná slátanina.Utajovaný milostný vztah.Milník v dětství.Fakt pohodové pokoukáníčko.Mihla se Cruz...ŠKODA ŽE SE KVALITNÍ FILMY Z EVROPY NEDAJÍ SEHNAT NA DVD.Pár jich mám a ty si pouštím často.Bližší evropská košile než holyvúdský kabát.Tak to zkrátka mám. (31.05.2022)

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Starý dobrý Pedro Almodóvar vypráví melancholicky zabarvený příběh, jenž by při troše dobré vůle mohl z velké části vycházet z jeho vlastních vzpomínek a zkušeností. Až natolik věrohodný mi snímek Bolest a sláva připadá. Obsazení právě Antonia Banderase do hlavní role tomu rovněž dost nahrává. Poklidně plynoucí film se silnými emocionálními momenty ocení zejména jedinci, kteří už mají něco odžito. Mezi ně se pomalu a jistě začínám řadit i já. (85%) (26.08.2021)

I kdyz mam Almodovara velmi rada, tento film je chvilemi na 5* ale chvilemi se propada kamsi na 3*. Chvili me velmi bavi, dalsi chvili me nebavi a ztracim pozornost. Na vice jak na 4* to u me neni. Co se mi ale na techto filmech libi je barevnost, laska, lidskost, laskavost a take dotknuti se dulezitych temat / starnuti, zavislost, vztahy.... (17.09.2019)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)