Kramerová verzus Kramer

Opět úchvatná a nepřekonatelná česko - americká herecká excelence v podání Dustina Hoffmana a jeho dvorního dabéra Jiřího Prágra. Nedokážu si představit, že by Dustina v českém znění mluvil někdo jiný. Jinak tolik zde vychvalovaná Meryl Streep mě svým výkonem příliš neuzemnila. Ztvárnila svou postavu nestálé ženy a matky výborně, ale žádného ohromení se mi nedostalo. Snímku pro mě absolutně vévodil Dustin v roli workoholického chlapíka velmi hektické a impulsivní povahy. (06.10.2010)

Tento typ filmu mně není příliš blízký. Narážení na city diváka tímto způsobem nemám rád. Ovšem to čeho jsem se dočkal předčilo všechny moje očekávání. Příběh celkem jednoduchý, ale doslova zdrcující výkony Hoffmana a Streepové mě posadily do sedačky. Takhle ohromený už jsem dlouho nebyl, klobouk dolů. Chtěl jsem dát jen 4, ale nezbývá mně nic jiného než za 5. (06.10.2010)

Nezapomenutelný film, který prožívám s každou reprízou a pokaždé mě dostane. Jeden z těch, kde nemohu jmenovat oblíbenou scénu, protože je jich tolik, že je vlastně oblíbenou scénou celý film. Herecký koncert Dustina Hoffmana, ve kterém si pro sebe Meryl Streep ukradne strhující sólo pokaždé, když vstoupí do příběhu. Příběh muže, který se učí být rodičem a svému synovi nahradit matku, nádherný, plný úžasných a emotivních momentů, stejně jako situací ze života, situací s nimiž se setká každý rodič, bez ohledu na to, jestli se jeho vztah rozpadá nebo ne. Film, ve kterém si každý rodič najde něco osobního. Přitom se přes řadu dojemných momentů myslím zručně vyhýbá laciné sentimentalitě a sladkobolnosti. (12.11.2012)

Ódou na herectví jsou nepochybně výkony obou protagonistů: Hoffmana i Streepové v tomto nevšedním díle. Zásadnější jsou však jiné obecné otázky, na nichž je VERSUS založeno: výchova dítěte, vymahatelnost práva, úloha apriorismů v našem životě. V kategorii krkavčích rodičů muži nad ženami vysoce vedou, rohovnicky bych to vyjádřil známým trojpísmením r. s. c. Každé pravidlo má však svou výjimku - ženství a jeho negativní rysy se ovšem četností i závažností výskytu blíží horní hranici této velmi pomyslné kategorie. Fakt, že i matky opouštějí své děti, je nepopiratelný. Fakt, že existují desítky a stovky tisíc dětí a lidí, vychovávaných osamělými otci, je rovněž prokázán. Drama osamělého muže, který ve jménu svého syna rezignoval na svou kariéru, aby byl takřka vzápětí téměř deklasován i jako úspěšný a zodpovědný rodič, není nepůsobivé. A mateřské slzy lži, lítosti, malosti a vydírání - tak skvěle zahrané Streepovou - by měly zůstávat při posuzování svého dosahu součástí skutečnosti, že v tomto případě matka svou trestuhodnou nezodpovědností zaujala místo nezodpovědného otce platícího pravidelně alimenty s právem čas od času své dítě vidět a limitovaně s ním žít. Prosté poselství, civilní patetismus, kapky ryzího lidství dopuštěním ryzího umění skryté v nemalé kupě hlušiny. Svádět to všechno na hollywoodskou hru s city v tomto případě určitě nestačí. A stačit nebude - jsem o tom pevně přesvědčen - ani dalším a dalším generacím vděčných a nadšených diváků. (23.02.2008)

Nádherné a dojemné drama, které bylo podpořeno reálným námětem a dneska poměrně aktuálním, i když je to 25 let starý film. Hoffman umí dobře dělat tousty ve vajíčku:-) Akorát mi vadilo, že celý příběh sledujeme ze strany Kramera a to je příčina, že divák stojí při něm, ač to není zas tak jednoznačné. (23.02.2004)