Nebeské dni

Z jednoduchého a mnohokrát viděného milostného trojúhelníku se Terrenci Malickovi povedlo dokonalou kamerou, hudbou i scénářem udělat nádhernou filmovou báseň, na kterou je radost se dívat. Tento film funguje tak, jak má, není jen převedením scénáře na plátno (taková díla by si kolikrát člověk spíš raději přečetl, než by se na ně koukal), obraz nemá jen popisnou funkci, ale sám vytváří děj. Nebeské dny jsou tak především jedinečným audiovizuálním zážitkem. Vkrádá se otázka - jak vidno, hezké romantické filmy existují, tak proč naše televize krmí diváky stále jen slátaninami podle Rosamunde Pilcher či Danielle Steel? (05.12.2011)

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda. (11.06.2012)

Vizuální vypravěč Terrence Malick už ve svém druhém filmu předvedl to co mu jde nejlépe, poetické vyprávění skrze nádherné obrazy. Obyčejný příběh s mladým Richardem Geerem, ze kterého si divák odnese převážně překrásné obrazy (většina scén se odehrává při východu či západu slunce) a minimalistickou ale působivou hudbu. Komu se líbí vizuální styl Malickových filmů, určitě by si měl tímto snímkem doplnit vzdělání. To pravé kouzlo jsem však našel až v jeho snímcích po 20-ti leté tvůrčí pauze. (14.08.2011)

Jsem velmi rád, filmy, jenž jsem si totiž naplánoval na listopad jsou tak vydařené, že i zde musím sáhnout po absolutním ohodnocení - výběr se mi skutečně vydařil a to musím vzít v potaz, že jsem díky jedné neblahé události teprve v polovině svého seznamu, jsem zvědavý, zda-li přijde něco ještě lepšího. :-) Teď ale k samotnému snímku, nebudu nosit sovy do Athén a znovu vychvalovat kameru a vlastně celou vizuální stránku, už jsem si zvykl, že je tato stránku u Malickových filmů skutečně velmi povedená, a ani Days of Heaven nejsou výjimkou, nebudu ani vychvalovat tóny božského Ennia Morriconeho, to by také bylo zbytečné. Já se chci letmo zmínit o charakterech, které jsou dle mého napsané opravdu výborně, realismus z nich přímo kape. Ani zlé, ani hodné - což je dělení, které neuznám - ale hnaní tužbami a svědomím, což nás dle mého přesně vystihuje. Jde vidět, že byl scénář psán filozofem - což také dokazuje zapojení náboženského podtextu a motivu nádherné přírody, sociální potíže začátku 20. století, a určitě by se toho našlo více. 85% (24.11.2012)

Filmy jsou buď o sdělení, nebo o sdílení, v ideálním případě pak o obojím, což je ve vrcholné míře případ právě filmů Terrence Malicka. Nebeské dny jsou až neobyčejně promlouvajícím příběhem o krutosti v nádheře světa, v chrámu přírody. Točí-li Malick především o Bohu, a všechny jeho filmy jsou o v podstatě jen o tomto jediném leitmotivu, dělá to skutečně úžasně. Stvořitele lze oslavovat různě, Malickova cesta je ale cestou pokory - doslova úchvatné scenérie a nádherná kamera Néstora Almendra mluví o víře mnohem hlasitěji, než jakýkoliv z herců. Ty převládající světlé tóny, oranžové tzv. dlouhé světlo při západu slunce, celky nádherné krajiny střídané fascinujícími detaily (kobylky žeroucí úrodu, klíčící rostlinka...). A pak tu máme protipól božského stánku, tedy přírody, ,,napůl anděla, napůl ďábla", člověka - kamera hrdiny často doslova sleduje, krouží kolem nich, zkoumá je. Úžasné jsou kamerové jízdy s kamerou v protipohybu (např. při plavbě ve člunu po řece), hrdiny neustále žene nějaké vnitřní puzení, neklid, v nekonečném běhu Vesmíru ale není kdy koho soudit...a nedělá to ani vypravěč příběhu, tím méně tvůrce a režisér. Vypráví stroze, důrazně, dynamicky, pasáže přírodních jevů poetizuje, dějová linka je ale přesto přímá a stále se až osudově posunuje vpřed. Mezní čin v úvodu příběhu předznamenává další děj, který se naplňuje v okamžiku, kdy zazní zlomová věta: ,,Na farmě se objevil ďábel" Malick rád používá jakési apokalyptické výjevy, které předznamenávají zlomový čin - již zmíněnou biblickou invazi kobylek, následný požár kolosálních rozměrů, hořící žebřiňák atd. To vše symbolizuje přítomnost ďábla. Zajímavě je použito i koní coby symbolu, spojující tvorbu Malicka se symboly, které rád ve svých filmech používal Tarkovskij. Prostý příběh v krásných kulisách, to jsou Nebeské dny. Nádherný film... (08.01.2012)