Nebeské dni

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)

Nádherně nasnímaný film, který je ale v romantických/milostných momentech překvapivě chladný a bez citů. Z plátna přímo vyzařuje neuvěřitelně úmorná dřina, kterou denně podstupují pracanti na polích, ale emoce mezi ústředním milostným trojúhelníkem aby člověk pohledal. Za útok kobylek na obilí by se nemusel stydět ani ten nejděsivější horor – asi nejlepší scéna filmu, po všech stránkách. (17.02.2008)

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda. (11.06.2012)

Malick nikdy nikam nespěchal. V Nebeských dnes se ale kromě náletu kobylek nestalo v podstatě VŮBEC NIC a koukat hodinu a půl na toporné pohledy Richarda Gerea mě skutečně neuspokojuje... Měl-li to být impresionistický pokus o implikaci nudy, podařilo se na výbornou.. 4/10 (45. MFF KV) (04.07.2010)

Filmy jsou buď o sdělení, nebo o sdílení, v ideálním případě pak o obojím, což je ve vrcholné míře případ právě filmů Terrence Malicka. Nebeské dny jsou až neobyčejně promlouvajícím příběhem o krutosti v nádheře světa, v chrámu přírody. Točí-li Malick především o Bohu, a všechny jeho filmy jsou o v podstatě jen o tomto jediném leitmotivu, dělá to skutečně úžasně. Stvořitele lze oslavovat různě, Malickova cesta je ale cestou pokory - doslova úchvatné scenérie a nádherná kamera Néstora Almendra mluví o víře mnohem hlasitěji, než jakýkoliv z herců. Ty převládající světlé tóny, oranžové tzv. dlouhé světlo při západu slunce, celky nádherné krajiny střídané fascinujícími detaily (kobylky žeroucí úrodu, klíčící rostlinka...). A pak tu máme protipól božského stánku, tedy přírody, ,,napůl anděla, napůl ďábla", člověka - kamera hrdiny často doslova sleduje, krouží kolem nich, zkoumá je. Úžasné jsou kamerové jízdy s kamerou v protipohybu (např. při plavbě ve člunu po řece), hrdiny neustále žene nějaké vnitřní puzení, neklid, v nekonečném běhu Vesmíru ale není kdy koho soudit...a nedělá to ani vypravěč příběhu, tím méně tvůrce a režisér. Vypráví stroze, důrazně, dynamicky, pasáže přírodních jevů poetizuje, dějová linka je ale přesto přímá a stále se až osudově posunuje vpřed. Mezní čin v úvodu příběhu předznamenává další děj, který se naplňuje v okamžiku, kdy zazní zlomová věta: ,,Na farmě se objevil ďábel" Malick rád používá jakési apokalyptické výjevy, které předznamenávají zlomový čin - již zmíněnou biblickou invazi kobylek, následný požár kolosálních rozměrů, hořící žebřiňák atd. To vše symbolizuje přítomnost ďábla. Zajímavě je použito i koní coby symbolu, spojující tvorbu Malicka se symboly, které rád ve svých filmech používal Tarkovskij. Prostý příběh v krásných kulisách, to jsou Nebeské dny. Nádherný film... (08.01.2012)