Zapadákov

Bezesporu výjimečný debut, kterým Malick okamžitě ukázal svou velikost. Falešná osudovost, násilí, touha žít a konat podle svého, přiblížit se přírodě a starodávným lidským pudům. Sheen exceluje, Spacek stačí pouze stát a vyjukaně koukat, aby svou naivní, slepě kráčející postavu naplnila dostatečným charakterem a přesvědčivostí.... Průběh lze snadno odhadnout, ale požitek ze sledování je zásluhou Malickovy vizuální imaginace a nádherně začleněného soundtracku přesto jedinečný. (19.09.2016)

Film Starkweather(2004) mě neuspokojil ani obsahově ani po filmařský stránce natož pak hereckými výkony. Proto jsem pátral po dalším filmu inspirovaným sériovým vrahem Charlesem Starkweatherem. A narazil jsem na tenhle kousek. Nutno dodat, že to je úplně jiná filmařina(oproti výše zmiňovanému Starkweather) a kvalitativně se tyhle dva kousky nedají vůbec srovnávat. Film hodně povyšují herecký výkony M. Sheena a Sissy Spacek. Dobře byla zvolená i hudba. Snímek sice v pár bodech neodpovídá skutečnosti ale nebudu hnidopich a víc to rozmazávat nebudu. Slabší 4 hvězdy. (05.01.2023)

Čudný príbeh, zvláštny film, nečakané stretnutie s mladým Martinom Sheenom. Počiatočná premena smetiara na vraha, jeho neskutočný citový chlad a zvrátené i keď racionálne správanie sa ma celkom zaujali. Neskôr sa už zo zabíjania stala rutina a otázkou bolo iba kedy a ako ich dolapia. Keďže to už bolo iba také zabijácke road movie, nedosiahol tento dávno nakrútený Malickov film u mňa na štyri hviezdičky. (11.01.2014)

Absolutní svoboda takových normálních zabijáků - Kita, který mohl být čím chtěl, ale přál si být zločincem a rozmarné Holly, zbavující se odpovědnosti pasivním přihlížením... Vzrušující záběry, zneklidňující hudba, zajímaví herci... prostě slušný Malick i čtyřicet let later tomu... (17.12.2013)

Poměrně zajímavá road movie, od známého, ale mnou ještě neprozkoumaného, Terence Malicka. Přestože jsou tu hybatelem děje dvě silné emoce, láska a strach z polapení, zůstává snímek překvapivě emočně plytký. Neklade důraz na děj, ale na jednotlivé záběry, dění sleduje nezaujatou optikou, nehodnotí, a ve všem jakoby hledal kouzlo, či možná lépe řečeno poetičnost okamžiku. Bez zajímavosti tu není ani přístup k postavám, kdy směr udává muž, ale příběh vypráví nezkušená dívka, která o sobě tvrdí, že skáče tak jak on píská. Její hlas se pak stává stejně jako kamerové proplouvání krajinou a hudební doprovod součástí audiovizuálního celku díla. (28.04.2013)