Život v Heights

Hudba nebyla špatná, oceňuji, že zde byly i rapové písně, což se hodí do této moderní doby. Vzhledem k úvodu jsem si myslel, že se děj nejpozději v polovině filmu přesune na Dominikánskou republiku, avšak tam jsme se vůbec nedostali, což je pro mě zklamání. Co se týče příběhu, tak mě zaujal pouze Usnavi, ostatní postavy mě vůbec neupoutaly. Celkově ve mě převažuje negativnější dojem, rozhodně bych si to už nepustil a určitě to nemohu doporučit. (03.12.2021)

Na to, že se to několik měsíců promovalo jako muzikálový event roku a esence léta, je vlastně trochu tragikomické, že to není až tak dobré, a že to může vydělat míň peněz než Cats. Je určitě obdivuhodné, jak to do sebe zaplétá různé zkušenosti a sny lidí z latino diaspory, což muzikál v trochu patetické sladkobolnosti a heslovité naivitě vlastně v klidu unese, jako pásmo roztančených výjevů to ale působí spíš jako roztahaný trailer, v němž se moc rychle stríhá, a je v něm příliš málo nápadů, jako třeba pohyblivých hlav v salónu krásy. Forma je tak paradoxně dost gentrifikovaně uhlazená. Muzikál, v němž je hlavním antagonistou výpadek proudu, a v němž se všechny problémy vyřeší deus ex machina, by prostě měl být zábavnější. (14.06.2021)

Těžké zklamání. Řekla bych, že základní pravidlo muzikálů je/by mělo být, že se člověk těší, až začne další písnička, nikoliv že čeká, až se s tím skončí, aby se děj konečně zase pohnul kupředu. Ačkoliv neznám divadelní předlohu, tak bych řekla, že hlavní problém In The Heights je v převodu z divadelního do filmového média, protože jako film s ústředním hrdinou, začátkem, prostředkem a koncem to prostě nefunguje. Je to tak epizodické, že se v tom Usnavi a jeho honění se za snem docela ztrácí, a je to moc soustředěné na Usnaviho, aby to byla tapiserie o životě komunity. A v kombinaci s tím, že ta pozornost je tak roztříštěná a detaily se vytrácejí v rámci sprintu od postavy k postavě, je délka filmu (minimálně pro mě) až smrtící. Kéž by si tvůrci sedli, rozhodli se pro téma a ještě víc nemilosrdně ostříhali to, co od něj odvádí pozornost, například stroprocentně Ninu a Bennyho, sorry děcka, ale tohle město je příliš malé na dva páry hlavních milenců. V současném objemu lehce nahozeného tisíce motivu je to materiál spíš na limitovaný seriál o šesti až osmi dílech, ale ne na jeden film. Jediný moment, který se mě opravdu dotkl, byl když abuela začala zpívat, a jediná slova, která mi utkvěla v paměti, jsou "we are powerless". (14.06.2023)

Ono to mal byť v prvom rade (asi...?) film o jednej štvrti. A často aj je. Na mnohých iných miestach sa ale objavuje čosi ako hlavný hrdina. A keď si naňho zvyknete a poviete si „hm, fajn“... tak tvorcovia na scénu vyšlú úplne inú postavu a pre zmenu tá začne ašpirovať na post hlavného hrdinu. Následne je to všehochuť, kedy každých 5 minút patrí iným postavám. V konečnom efekte je to o všetkých a o nikom. Zrejme (?) to bol umelecký zámer, ale priznám sa, že až do konca som si na to nezvykol. Rozporuplne vnímam aj vražednú minutáž pripomínajúcu Pána prsteňov. Každopádne ide o pozitívny, žoviálny, „živý“ muzikál s vcelku sympatickými postavami/hercami a temperamentom v krvi. Niektoré nápady sú fakt nápadité (finálna pasáž obrátená hore nohami). (10.08.2021)

Miranda a jeho srdcová muzikálová adaptace, pěkná pocta "tavícímu kotlíku" v NYC (x), latino komunitě (x) a převážně dominikánské čtvrti Washington Heights. Imigrantský spirit, starý dobrý americký sen v lepší budoucnost, kulturně pestrá megapolis, letní nálada, sympatický obsazení, písničky tak středně chytlavý, stopáž standard pro Broadway, tady bych přeci jen pokrátil. (12.06.2021)