Maniak

Frank Zito zcela určitě patří mezi ty nejlépe vymyšlené a zahrané filmové psychopaty a ujeté magory, co jsem kdy viděl. Ač má evidentně klasické trauma z dětství a je až schizofrenně fixován na dlouho mrtvou matku, je dost nejednoznačný, v podstatě se ani nedozvíme, proč přesně dělá to, co dělá (vraždí a skalpuje). Jeho normální chování plynule přechází ve stavy bláznovství doprovázené až mrazivě děsivým bručením a mručením, paranoickými představami, výtečně zahranými schizofrenními rozhovory s matkou a vrcholící docela brutálními vraždami. Místy jsem z filmu trošku cítil jakoby odkaz Zodiaca (minimálně vražda milenců v autě). A to všechno zakončuje vynikající závěrečná scéna.... Maniac je skvělým příkladem nástupu zlaté éry hororu a slasheru zvláště osmdesátých let. (12.08.2009)

Největší problém mi jaksi dělal ústřední maniak Joe Spinell - od pohledu psychopat a tak strašně ošklivý člověk, že těžko věřit důležité skoromilostné lince s fešnou fotografkou. Další věc je ta, že když tohle odpudivější dvojče Vincenta Schiavelliho začne fňukat, a že to dělá většinu filmu, vůbec mi ho nebylo líto, ač ho film staví do role matkou vyformovaného nebohého monstra a s lítostí počítá... Jinak ale je rozhodně místy na co koukat a třeba scéna v metru je dechberoucí, bohužel, symbolicky, jako snad úplně všechno tady, je nakonec zahnaná až příliš daleko. (05.05.2013)

Regulerní příběh masového vraha, podle klasické šablony týrání v dětství - rozdvojená osobnost - impotence - ventilace narušené stránky osobnosti v zabíjení. Málokterý film s podobnou tématikou je tak povedený. Je super, že prakticky po celou dobu sledujeme vraha a ne nějaké policejní vyšetřování a podobně. To by mohlo spadnout na obsazení do hlavní role, ale Joe Spinell je fakt ukázkový. Dojde také na dvě silné scény (jo, brokovnice a záchodky) a labužnickou roli Toma Saviniho, který se také postaral o hodně dobré a hodně krvavé efekty. A končí to celkem šíleně. Rozhodně bych tenhle film neoznačil jako vyvražďovačku, spíš než to čekejte něco ve stylu Henry: Portrait of a Serial Killer. Taky mi nezbývá než pochválit plakát, je to jeden z nejlepších co jsem viděl. (11.01.2008)

Lustigův první zářez do hororových tepen (předtím točil amatérská porna), a už takhle vyvedený. Co se týče atmosféry, ta je nesmírně tíživá, syrová a špinavá. Spinell je hnacím motorem celého, krví promazaného stroje, protože právě on je ústředním bodem filmu. Je to vlastně působivá sonda do chorého mozku "obyčejného" psychopata, který si celý život nese s sebou traumata z dětství způsobené vlastní matkou. Mezi nezapomenutelné momenty patří honička v metru finišující na dámských hajzlech, a samozřejmě slavná Saviniho poprava brokovnicí. Velká škoda, že režisér už sám sebe nedokázal překonat ani dalším maniakem, tentokrát v policejní uniformě. (15.08.2011)

No v porovnání s Joe Spinellem je Elajdža Dřevo (jakožto novodobý Maniak) fakt amatér, tenhle týpek je totiž úchylák už jen podle vzhledu, vážně, jeden nepotřebuje mít sílu dedukce Columba, aby v tomhle člověku rozpoznal maniaka... Toto je přesně ten typ filmu, který by si zasloužil víc než jen jednu projekci, protože přes to všechno gore (mimochodem skvěle vypadající a navíc vyhrocené scény výborně podtrhující, krvavé scény tu rozhodně nejsou samoúčelné) tady vidím fungující sondu do mozku jednoho vlastní matkou šikanovaného šílence. A sicejc se už budu opakovat, ale při scéně v metru jsem málem ani nedýchal- pecka! Tak co ještě vyzdvihnout... jo jasně- parádní hudba! (15.06.2013)